Torzo středověkého důlního větracího stroje, který objevili členové spolku Barbora při průzkumu dosud nezmapovaného středověkého dolu v jižní části Grejfského pásma, spatřilo po staletích světlo světa. Na vytažení unikátního stroje se o víkendu 11. a 12. května po náročných přípravách podílel tým kolem dvaceti lidí. Spolu se členy spolku Barbora se u vstupu do podzemí sešli speleologové, archeologové, pracovníci národního technického muzea, národního památkového ústavu a také zahraniční delegace z projektu Archeomontan. „Je to mimořádný nález, který dosud nemáme v autentickém provedení k dispozici,“ konstatoval Jan Mařík, ředitel Archeologického ústavu AV ČR a ocenil práci spolku: „Do výzkumu investovali tolik času, energie, peněz. Obdivuji je, že dokázali něco takového v podmínkách, které jsou pro běžného archeologa téměř nepředstavitelné. Mají můj velký obdiv.“
Podle slov báňského inženýra Martina přibyla, kurátora hornictví v Hornickém a hutnickém oddělení Národního technického muzea je již nyní možno potvrdit, že se jedná o mimořádnou technickou památku republikového významu. „Pokud bude potvrzeno uvažované stáří, tak jde o technický artefakt středoevropského významu a je na místě uvažovat za vyhlášení tohoto ventilátoru za movitou Národní kulturní památku,“ konstatoval Martin Přibil (více v samostatném vyjádření pod článkem).
Unikátní dřevěné zařízení, které havířům zajišťovalo cirkulaci vzduchu, nalezli členové spolku Barbora po odčerpání vody v jednom ze zatopených hloubení třicet metrů pod zemí. O nálezu, který je evropským unikátem, jsme informovali podrobně v březnovém vydání Kutnohorských listů (článek je v plném znění na www.kutnohorskelisty.cz). Před vyzdvižením částí dřevěného lopatkového větráku bylo nutné odčerpávat několik hodin vodu a zabezpečit místo nálezu. „Na základě dohody s archeology jsme v úrovni větráku budovali až do páteční půlnoci manipulační prostor, kde jednotlivé části mohli balit do přepravních desek,“ uvedl Ivan Kozák ze spolku Barbora s tím, že před vyzdvižením bylo provedeno skenování celého prostoru 3D skenerem a pořízena fotodokumentace. Jako první byly vytaženy původní žebříky, které byly ihned převezeny ve speciálních dlahách na pracoviště archeologického ústavu v Bylanech. Po prvotním ošetření byly převezeny do Jihlavy ke konzervaci, stejně tak jako součásti důlního větracího stroje. V plánu je dendrologický rozbor k určení datace a rekonstrukce zařízení.
Monika Pravdová
K nálezu v kutnohorském podzemí se pro Kutnohorské listy vyjádřil i Ing. Martin Přibil, báňský inženýr, kurátor hornictví v Hornickém a hutnickém oddělení Národního technického muzea, který se také vyzdvižení zařízení osobně účastnil:
Jedná se o historický dřevěný radiální ventilátor, určený zřejmě k foukacímu větrání. Podle všeho ventilátor nasával vzduch středem a lopatky větrníku jej zřejmě hnaly pod poval do větrného oddělení v hlouběji pokračující šachtě. Zřejmě. Přesněji funkci stroje určí až detailní rekonstrukce zařízení
Stáří je zatím odhadováno na 15.-18. století, bližší datace bude určena až na základě exaktních zkoušek, ale domníváme se, že by zařízení mohlo být z 16.-17. možná i 15. století, ale lepší se zatím držet při zemi než budou známy přesné údaje.
Již nyní je možno potvrdit, že se jedná o mimořádnou technickou památku republikového významu. Pokud bude potvrzeno uvažované stáří tak jde o technický artefakt středoevropského významu a je na místě uvažovat za vyhlášení tohoto ventilátoru za movitou Národní kulturní památku.
Vzhledem k útlumu evropského rudného hornictví nejsou podobné nálezy až tak časté. V zahraničí (Rumunsko, Španělsko, Portugalsko) se sice nalezly důlní čerpací stroje starých Římanů z 1.-3. stol našeho letopočtu, ale u nás se z období středověku a raného novověku nedochovalo skoro nic či výjimečně. U nás se podobné dřevěná zařízení nalézala hlavně v 50. letech v dobách rozvoje rudného a uranového hornictví. Byl to zejména nález dřevěného vodního čerpadla s vodním kolem na dole Starý Jeroným v Abertamech, jehož fragmenty se dostaly do sbírek NTM a Karlovarského muzea. Další podobné dřevěné důlní stroje se nalezly v Zlatých horách, kde dřevo konzervovaly sulfidy rozpuštěné ve vodě. Zlaté Hory jsou republikově nejvýznamnější oblast, co se týče nálezů podobných dřevěných strojů, jenže tyto stroje pocházejí zřejmě až z 18. století. V případě Kutné Hory se může jednat o zařízení o 200 let (a více) starší než v případě Zlatých Hor. Musíme počkat na vědeckou analýzu a dataci dřevěného materiálu.
Jisté však je, že větracích strojů se mnoho nedochovalo. Jsou známy nálezy dřevěných potrubí z řady lokalit i nás i v zahraničí, ale vlastní větrací jednotky se snad nikde nedochovaly. Proto již nyní můžeme říci, že se jedná o velice významný nález. Experti se shodují, že nález přesahuje region Kutné Hory i České republiky.
Připomeňme slova významného brněnského experta na historické dolování pana Viktora Čížka, který když spatřil kutnohorský ventilátor, jen nešťastně vrtěl hlavou se slovy „proč něco podobného nemáme v Brně“. Ano je to pravda, je to skutečně velice významný nález, jak potvrdil další expert na antické a středověké hornictví pan Karol Šmehil. Doufejme, že se podaří konzervace a rekonstrukce ventilátoru a budou tento ventilátor moci spatřit i návštěvníci muzea, kde bude umístěn.
Je třeba říci, že podobný nález by nebyl možný bez nadšenců z Hornického spolku Barbora Kutná Hora a dalších jejich příznivců. Toto sdružení by si zasloužilo velkou odměnu za nález a zachování tohoto větracího stroje a mnohem větší dotace na svoje další výzkumné projekty. Přístup Hornického spolku Barbora Kutná hora k technickému dědictví a archeologickým nálezům je ukázkový a příkladný. Vůbec by stálo za to, aby město Kutná Hora a další instituce a úřady umožnily tomuto spolku bádat na dalších lokalitách v Kutné Hoře. Nezapomínejme, že hornictví a zisky z tohoto konání z Kutné Hory psaly dějiny této země i celé střední Evropy. Je škoda, že výzkum důlního podzemí pod centrem Kutné Hory dnes stagnuje a nyní je na čase oživit tuto problematiku.
Zdař Bůh!