V listopadu letošního roku si kutnohorské Městské Tylovo divadlo bude připomínat 80. výročí slavnostního otevření. V jedenáctidílném seriálu Miroslava Štrobla vás provedeme historií uplynulých desetiletí. Postupně tak budete mít možnost z jednotlivých částí vytvořit kompletní publikaci o kutnohorském divadle, které dnes patří mezi technické památky české architektury.
V předchozí části našeho seriálu jsme prošli atmosférou slavnostního otevření divadla v listopadových dnech roku 1933. Pojďme nyní nahlédnout do běžného provozu divadla v následujících dnech i letech. Opona za slavnostní premiérou se zavřela a divadlo začalo žít svým denním životem. K tomu však potřebovalo tři základní věci: finance, nadšence a atraktivní divadelní repertoár. O to druhé i třetí nebyla nouze, protože ochotnický spolek měl velmi početnou členskou základnu i připraven další repertoár. Vždyť jen od 12. listopadu do 31. prosince roku 1933 uvedl spolek 4 premiérové tituly.
Spolek se musel starat
Nemalým problémem však byly právě finance. Dovolím si v této souvislosti ocitovat vzpomínku legendárního tajemníka Tylova divadla pana Antonína Bojanovského na nelehké začátky hospodaření Tylova divadla v souvislosti s činností divadelního spolku: „Po otevření Tylova divadla nastala ochotníkům nemalá povinnost udržet svou prací dobré jméno spolku a zároveň zajistit provoz tak nákladné budovy. Spolek sám uhradil a dal do majetku města strojní zařízení jeviště, sedadla, horizonty, provaziště, scénické prvky, dekorační látky, nábytek, atd., to vše v hodnotě 422.000,- předválečných korun. Jelikož spolek neměl tuto částku celou, byl nucen uzavřít u kutnohorské Městské spořitelny směnečný úvěr ve výši 335.000,-Kč, který podložil směnkami v částkách 10.000,- a 5.000,-Kč, za něž ručili jednotliví členové spolku. Roční finanční povinnost byla značná. Bylo třeba také zajistit částku 48.000,-Kč na následující položky: splátka směnečného úvěru 10.000,- plus 5% úrok, roční plat domovníka, pojistky požární, úrazové, proti krádeži a vloupání, to vše v celkové hodnotě 11.400,-Kč. K vytápění budovy bylo třeba zakoupit 300q koksu, 100q uhlí a 50q dřeva, což znamenalo dalších 15.000,-Kč. Muselo se proto sáhnout ke hrám, které zaručovaly zisk ze vstupného, tedy lehčí veselohry, či operety. Oficiální kritika sice tyto hry vytýkala, ale nedalo se nic dělat. Subvence odnikud žádná a tak se spolek musel starat, aby byl rozpočet na straně příjmů a výdajů v rovnováze“.
Ke cti vedení divadla budiž řečeno, že si ekonomicky vedlo ve svých začátcích i po řadu let následujících velmi dobře. V archivu divadla jsou uložena Přiznání k dani z obratu, z nichž vyplývá, že např.v roce 1935 činil roční příjem z uvedených představení 78.322,50 Kč a následná daňová povinnost byla vyměřena ve výši 2.349,-Kč. V roce 1936 byl vykázán příjem dokonce 114.071,55 Kč a daň byla 2.922,40 Kč. Samozřejmě všechny tyto částky je nutné poměřovat kupní silou meziválečné korunové měny, která byla poměrně vysoká.
Je samozřejmé, že příjmy z představení by nestačily na krytí provozních nákladů. Ochotníci hráli samozřejmě zadarmo, ale divadlo muselo hradit placené služby. Vedle platu domovníka to byly například placené požární hlídky. Nemalé náklady vyžadovalo také pořizování kostýmů do jednotlivých inscenací, což zvláště u tak oblíbených operet byly značně vysoké částky. Na druhé straně příjmové položky byly vytvářeny z různých zdrojů. Jedním z těch menších byl například provoz bufetu, který ve zprávě o hospodaření za rok 1944 byl vyčíslen částkou 21.389,90 Kč. Mnohem výraznější příjmovou položkou byly zisky z pronájmu divadla k různým společenským akcím, shromážděním, koncertům apod.. V účetní uzávěrce za rok 1943 je tento příjem vyčíslen na 136.612,-Kč.
Mecenáši a inzerenti
A nesmíme zapomínat na – řečeno dnešním jazykem – sponzory. Tehdy se jim říkalo spíše mecenáši, dárci, příznivci apod. K těm štědrým patřily v prvé řadě městské podniky, jako např. Městská elektrárna, Městská spořitelna, či Městská cihelna. Výraznými mecenáši byly i takové kutnohorské firmy, jako byla firma Exner – výroba nábytku, firma Květoslav Hlavatý – sklo a porcelán, Respo – výroba prádla, ale najdeme i řadu příznivců skromnějších, leč o nic méně uznání hodnějších. Další část příjmů byla tvořena z inzerce firem kutnohorských živnostníků, uváděné na plakátech, či v programech jednotlivých představení, zvláště těch, která byla uváděna v závěru roku, přesněji řečeno na Silvestra. Například v programu k silvestrovskému představení, uváděnému 31.prosince 1936 napočítáme 30 inzerentů, od těch drobných, jako byl např. Antonín Kutílek – závod železářský, či obchod s oděvními doplňky E. Ohrnsteina až po ty větší, jako byla Drogerie Richter, obchod radiopřijímači M. Ťoupalíka a další.
Antonín Bojanovský
Připomeňme si v tomto okamžiku, kdo vlastně v samých začátcích řídil chod divadelního provozu. A hned je třeba připomenout, že divadlo nemělo v oněch letech profesionální pracovníky v dnešním slova smyslu. Divadlo řídili nadšenci, kteří tuto práci vykonávali vedle svého „civilního povolání“. Tou hlavní osobou, která měla na starosti kompletní fungování divadelní mašinérie byl tajemník Tylova divadla Antonín Bojanovský. Dlouholetý člen spolku Tyl, výrazná herecká osobnost, skvělý organizátor, nadšenec, jakých bylo málo, byl v civilu úředníkem Městské elektrárny. Byl to právě Antonín Bojanovský, který vyřizoval veškerou divadelní agendu a jehož podpisy najdeme téměř na všech dokumentech, archivovaných v divadle a nesoucí rozpětí let 1933-1953.
Nástup fašismu a doba válečná
Zájem kutnohorské veřejnosti o dění v Tylově divadle byl od samých počátků obrovský. Svědčí o tom nejen počet uváděných představení, z nichž většina bývala vyprodána, ale i ekonomické výkazy o hospodaření, jak o nich byla řeč výše. Závěr 30. let minulého století je poznamenán politickými událostmi, vrcholícími vypuknutím druhé světové války. Divadlo reagovalo na atmosféru té doby svými prostředky. Tak na počátku roku 1938 se na repertoáru spolku objevuje opereta Byli jsme a budem, jejíž text sice neměl valnou úroveň, ale výrazně akcentoval všeobecné odhodlání bránit se nastupujícímu fašismu. V témže roce je na jeviště uvedeno Čapkovo drama Matka, které je 5x reprizováno vždy před zcela vyprodaným hledištěm. Prolisujeme-li seznam her, uvedených na kutnohorské jeviště v provedení spolku Tyl v letech nacistické okupace, najdeme zde převážně lehčí repertoár konverzačních her, řadu her českých klasiků, ale i inscenaci baletu Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky. Ke cti vedení divadla i členů spolku slouží skutečnost, že ani jeden z titulů, uváděných v tomto těžkém období nebyl z pera německého autora. Stejně tak si zaslouží připomenout skutečnost, že právě v tomto složitém období kutnohorský spolek uskutečnil v roce 1940 první festival českých her, nazvaný Kutná Hora J. K. Tylovi, později přejmenovaný na Tylova Kutná Hora, který se stal ve válečných letech ostrůvkem české kultury a byl pro návštěvníky určitým symbolem vlastenectví, které nebylo poraženo.
Konec druhé světové války přinesl nejen nadšení z obnovené svobody, ale také novou chuť do práce v nové společenské atmosféře. Začátky však nebyly nikterak růžové. Ale opět – o tom až příště…
Miroslav Štrobl
.