Pozvánka: Magie lesa Lenky Falušiové je v Galerii Felixe Jeneweina v Domě U havířů v Šultysově ulici v Kutné Hoře k vidění už jen do 25. června. Nenechte si ji ujít

Málokterý současný umělec na poli grafiky předvádí takovou fanatičnost a pracovní zanícení věnovanou formální stránce věci jako právě Lenka Falušiová. Ve srovnání s ní mně napadá snad jen jeden ekvivalent v osobě Michala Cihláře, který podobné nasazení předvádí již léta na poli barevného linorytu. Evidentně je to ovšem cesta, jak získat místo na současné scéně tak, aby bylo trvalé a nepřehlédnutelné.

Lenka FALUŠIOVÁ (*1988, Vrbno p.Pradědem) studovala v letech 2012-2017 na pražské AVU v ateliéru grafiky prof. Jiřího Lindovského a pak doc. Dalibora Smutného, jeden rok strávila na ASP ve Waršavě u Rafala Strenta (2009-2010), ale vůbec její první vyšší výtvarné školení proběhlo na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde studovala volnou grafiku u Eduarda Ovčáčka (2008-2011). To vše v praxi znamená, že byla obeznámena se všemi nejrůznějšími druhy grafické tvorby a technologickými postupy, přesto se její hlavní doménou výhradně stala kresba a čárový lept.

Důraz asi položíme hlavně na slovo kresba, která je disciplínou vyžadující naprostý základ všeho, co dělá z někoho umělce. V prvé řadě schopnost pozornosti, vnímavosti, koncentrace a v nejzazžím smyslu toho slova i filosofický náhled na zobrazované. Také touhu po pochopení všech souvislostí a vazeb, a nejen zjevných, ale i skrytých. Lenka Falušiová v tom směru došla až ke studiu esoterické literatury a tedy nejen kresbou, ale i myšlenkově se snaží dobrat nejhlubších obsahů skrytých tajemství přírody.

V naprosté většině případů sehraje při názorovém formování umělce nejdůležitější roli jeho dětství a věk kdy se formují jeho názory na vše kolem něj. Lenka Falušiová je rodačkou z Vrbna pod Pradědem a měla tudíž blízko k horské krajině Jeseníků, kde čerpala první inspiraci. Nyní přesídlila do Posázaví, které nabízí krajinu podobně bohatou na vegetaci. Už jen ze způsobu volby témat a vizuálních výseků, které zpracovává, je zřejmé že neřeší krajinné pohledy jako celky, ale je absolutně pohlcována detailem a hloubkou vnitřní struktury rostlinného organismu.

Pochopíme snad více, když budeme citovat autorku: „„Lesní scenérie je plná struktur, napětí řádu a chaosu – taková je pro mne inspirace krajinou, z níž pocházím, Jeseníky. Je to krajina melancholická, tajemná a tichá. To ticho vnímám jako pocitové a neuchopitelné, jeho dotek je jedním z hlavních momentů mých obrazů. Viditelné vzniká projevem neviditelného, neproniknutelný les je plný přítmí, v němž se detaily větví vynořují ze tmy ke světlu. Viděný prostor nemá hranic, monumentální celek plný rozechvělých detailů se stává intenzivní kontemplací takřka „dopodrobna“ – je to ale právě ta mikroskopická „nepatrnost“, která otevírá bránu k vnímání celku, vesmíru. Vnitřní chaos, který lesní porosty evokují, jsem teprve díky častým toulkám v nich, jejich pozorováním, postupně začala vnímat jako řád. Téměř jako bych si osvojovala jakési vnitřní vidění, získala tajný klíč k pochopení. Je-li tma klidná, pohne se jas – tak se nakonec jmenuje také jeden z mých grafických listů. Tvar hmoty je pro mne otiskem paměti a pocitu. V samotě krajiny se učím vidět ostře do dálky, souznít s tepem přírody a dýchat v jejím rytmu. Čím více času se věnuji těmto lesním motivům, tím více do nich také proniká bytnost místa a času. Fascinuje mne napětí mezi geniem loci a imagem loci. Jejich svorník nalézám ve věci, v kameni, stromu, květině, v každém živém organismu. Je nezbytné vnímat jejich prostor existence. Naladit se na sílu ticha, na potřebný vnitřní klid. V takové chvíli mám pocit, že se vše propojuje a že jsem součástí celku.“

Výstava Magie lesa zachycuje výběr z autorčiny tvorby hlavně z let 2017-2020, ale najdeme zde i práce starší z r.2014. Vedle grafických listů, kterým dominují větší formáty jako Prostor (2020), s nímž získala cenu za Grafiku roku 2020 nebo lept V tichu skal (2019) zasluhují jistě pozornosti skvělé kresby tuší na plátně jako je monumentální práce Nepatrné světy (2020) nebo kontemplativní Smyslový prostor (2021).

Aleš Rezler, text k výstavě