Letos máme krásný a dlouhý podzim. Sice to nepotěšilo fandy zimních sportů, ale Kutná Hora je na podzim krásná. Červenozlaté listí padající pod nohy osamocených chodců, ticho, které odráží vlastní kroky. Pára od úst při rozhovoru. Kaštany po kapsách a marný pokus nechat v bezvětří letět papírového draka. A horký svařák a čaj s citrónem. ………………………………………………………
Melancholie prostě Kutné Hoře sluší. A tak se těším i na čas před koncem roku. Ať už na sněhu nebo bez, tohle období důležitých svátků několika starých kultur je vždycky trochu kouzelné. Protože doufám, že přesto, že se zase postrkáme v obchoďácích a budeme lamentovat nad skutečností, že v českém supermarketu je čokoládový Mikuláš o něco menší než v tom rakouském, popřejeme si nakonec hezké svátky. A sejdeme se s přáteli i rodinou, nebo se o to alespoň pokusíme. Samotný fakt, že se o to pokusíme, stojí za to. I když nám to budou připomínat sentimentální epizody televizních seriálů a Santa se zas pokusí vecpat do fronty tradičních daronošů a vyděsí kolemjdoucí svým zavilým Ho, Ho, Ho v podání obří loutky (Made in China). Ale budou i parádní čerti a rozsvěcení stromku na náměstí a zase svařák a čaj s citrónem. A když budu hodný, nebude třeba Santa okupovat kutnohorské náměstí.
Jakub Obraz
.