Tělocvičnou jednotu Sokol založil Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner před 160 lety. Ti vybízeli své známé k založení dalších sokolských jednot. Jedním z Tyršových přátel byl i Otakar Breüer, který založil kutnohorskou T. J. Sokol.
Vernisáž k výstavě plánují organizátoři 6. října od 18 hodin. „Výstava je součástí oslav 160. výročí založení kutnohorské sokolské jednoty, která je jednou z nejstarších v republice, byla založena 1. prosince 1862. Budou zde vystaveny mimo jiné historické prapory, kroje, fotografie, odznaky, sletové upomínky a kroniky,“ uvedla Drahomíra Nováková, náčelnice T. J. Sokol Kutná Hora.
V sobotu 8. října odpoledne návštěvníci uvidí nejstarší kroniku kutnohorského Sokola, jejímž autorem je Josef Pokorný Pikulík, a kterou zapůjčil Státní okresní archiv v Kurné Hoře. „Pro návštěvníky je připraven také kvíz, ve kterém budou moci prokázat své znalosti sokolské problematiky,“ dodává náčelnice Drahomíra Nováková.
28. října jako součást programu Dne Středočeského kraje mohou lidé navštívit komentovanou prohlídku od 10 hodin. Na přípravě a uspořádání výstavy se podílelo České muzeum stříbra, Městské muzeum a knihovna Čáslav a Střední zemědělská škola v Čáslavi.
První sokolové, kterých bylo pár desítek, cvičili zpočátku v hostinci pana Pacovského. V roce 1884 už sokolové cvičili ve své první kutnohorské sokolovně v dnešní Sokolské ulici. Při první světové válce Sokol rozpustili. Po válce jednotu obnovili a roku 1931 sokolové otevřeli druhou tělocvičnu, v Tyršově ulici. Za okupace sokolskou činnost zakázali stejně jako později za komunistického režimu. Činnost T. J. Sokol se podařilo obnovit až po sametové revoluci.
Při restitucích v 90. letech T. J. Sokol dostal zpět téměř všechen svůj majetek – kromě jízdárny cvičenci opět mohli užívat obě tělocvičny a letní cvičiště.
Činnost jednoty pod vedením starosty Jaroslava Křivského postupně obnovili. „Pod křídla Sokola se uchýlil i oddíl basketbalu a stolního tenisu. Povzbuzením k další činnosti bylo navázání styků s jednotami v zahraničí, zejména sokolskou jednotou v New Yorku,“ dodává náčelnice T. J. Sokol Drahomíra Nováková.
Dlouhodobý pronájem sokolského hřiště v Tyršově ulici Městu umožnil jeho kompletní rekonstrukci a přeměnu v moderní multifunkční sportoviště. Cvičiště využívá nejen T. J. Sokol, ale i školy a široká veřejnost.
JOSEF POKORNÝ PIKULÍK: BÁSNÍK, AUTOR PRVNÍ KRONIKY KUTNOHORSKÉ TĚLOCVIČNÉ JEDNOTY A HRDÝ SOKOL
Josef Pokorný Pikulík (1842–1933) byl rodák z Kutné Hory, který stál u vzniku mnoha tamních spolků. Jedním z nich byl právě kutnohorský Sokol.
Stal se prvním praporečníkem kutnohorského Sokola. Sokolským životem žil až do velmi vysokého věku. Nechyběl na žádném výletě či veřejných akcích, i když jeho možnost účastnit se sportovních aktivit s přibývajícím věkem klesala. Pikulík se o to více angažoval v událostech společenských a kulturních. Při oslavách výročí věnoval jednu ze svých oslavných básní kutnohorské jednotě Sokol.
Ke konci 19. století získal Josef Pokorný Pikulík titul prvního historiografa kutnohorského Sokola. Je autorem nejstarší sokolské kroniky s názvem Pamětní kniha. Ta sloužila dalším dějepiscům jako zdroj informací, ke kterým už oni neměli na rozdíl od Pikulíka přístup.
Díky Pikulíkově tvorbě, především pak té básnické, se Sokol dostal do širšího povědomí obyvatel Kutné Hory, kteří se ať už o Sokol, či o cvičení, tolik nezajímali.
Otec Josefa Pokorného Pikulíka byl švec a přál si, aby ze svého syna byl švec také. Josefovi se ale ševcování nezamlouvalo a pokusil se od řemesla zběhnout. Snažil se vstoupit v Olomouci do armády, kde ho odmítli. Nebyl úspěšný ani se svou žádostí o vstup do kláštera v Zásmukách.
Musel se vrátit k ševcování, které praktikoval až do roku 1874, kdy se stal písařem v kutnohorské advokátní kanceláři. V 90. letech ho zaměstnal starosta Sokola Bedřich Pacák. Před první světovou válkou se stal správcem městského sirotčince a věnoval se intelektuálním povoláním.
Už v mládí Josef literárně tvořil. Psal lyrické básně, ale i vlastenecké a takové, ve kterých brojil proti národní nesvobodě a církvi.
Pikulík je autorem dvou dramat, několika humorných povídek a fejetonů. Podle vzoru K. H. Borovského psal epigramy, jež poukazovaly na špatné vlastnosti tehdejšího národního života. Některá z jeho děl publikovali v kutnohorském (i celostátním) tisku, kam přispíval až do své smrti v roce 1933.
Dora Procházková
