V úterý 18. října přilákala do Dačického domu disputace pod záštitou Klubu rodáků a přátel Kutné Hory nejednoho posluchače. Večer se nesl v přátelském duchu a dobré náladě díky vyprávění hlavního hosta pana Karla Vlčka. Ten během 90 minut vyprávěl a vzpomínal na příběhy z celé jedné dlouhé éry života.
Vyprávění začalo r.1890, kdy rodina Karla Vlčka přišla do Kutné Hory. Na začátku r. 1939 onemocněl jako šestiletý chlapec spálou a po návratu z nemocnice se již psaly dějiny Protektorátu Čechy a Morava. V květnu 1945 si Karel Vlček s ostatními dětmi chodil do Vlašského dvora pro úkoly.
Díky svým sestrám znal a zpíval swingové písničky a šlágry a z poslechu ilegálního Londýna se seznámil s pravou swingovou hudbou a následně poznal tzv. období nylonového věku, kdy se tancovalo boogie woogie, mimo jiné v altánu pod Vlašským dvorem.
V době, kdy v Kutné Hoře fungoval proslulý orchestr Mirka Jiřišty, sousední Kolín neměl vlastní orchestr, a tak se do Kutné Hory sjížděli lidé na plesy a taneční zábavy z celého okolí.
Karel Vlček také zavzpomínal na doby, kdy se kvůli děvčatům a jejich přízni naučil hrát na kytaru. Jezdili tehdy v sobotu poledním vlakem do Zruče k Želivce. I při večerních posezeních a vyhráváních však neušli pozornosti policejního příslušníka, který kontroloval, zda nezpívají zakázané písně. Bylo to již po roce 1948 a slovem zakázaný se rozuměly například texty v angličtině.
K psaní vzpomínek přivedla pana Vlčka tzv. stolní společnost, která se scházela např. U Havířů nebo v tehdejší kavárně na rohu Šultysovy ulice. Zpočátku vydával jeden příspěvek týdně v Kutnohorském deníku a jeho články se setkaly s nadšeným přijetím.
Při vzpomínání došlo i na to, jak ho Rudolf Cortés požádal, aby mu ve slabé chvilce napovídal text písniček. Nutno podotknout, že ani kousíček z textu nezapomněl. Osobně poznal R. A. Dvorského, který s Hanou Vítovou zazpíval v čáslavském letištním klubu. Dalšími osobnosti, které pan Vlček ve svém bohatém životě poznal, byli mimo jiné Karel Hála či Pavel Novák.
Vzpomínání by nebylo úplné, kdyby nepadlo jméno Mirek Jiřišta. Jeho orchestr měl od Chotěboře až po Prahu tu nejlepší pověst a hudebně doprovázel také taneční páry, z nichž si mladý režisér Miloš Forman vybíral komparzní tanečníky do svého filmu. Karel Vlček na pana Jiřištu vzpomenul jako na nejlepšího kapelníka, přísného, ale přesto kamaráda.
Už tak příjemné a mnohdy zábavné vyprávění bylo podpořeno četbou úryvků z knihy Karla Vlčka, četby se ujal Miroslav Štrobl. V publiku se našel nejeden pamětník tanečních zábav pod taktovkou orchestru Mirka Jiřišty a sólového zpěvu Karla Vlčka, ale také kolegové hudebníci, kteří se ke vzpomínání připojili.
V závěru večera, který byl korunován nadšeným potleskem, připomněl předseda Spolku Mirka Jiřišty událost konanou ve spolupráci s Městským Tylovým divadlem v Kutné Hoře 7. Února 2023, tedy v den kapelníkova narození.
kš
