V listopadu letošního roku si kutnohorské Městské Tylovo divadlo bude připomínat 80. výročí slavnostního otevření. V jedenáctidílném seriálu Miroslava Štrobla vás provedeme historií uplynulých desetiletí. Postupně tak budete mít možnost z jednotlivých částí vytvořit kompletní publikaci o kutnohorském divadle, které dnes patří mezi technické památky české architektury.
Předchozí část našeho seriálu o historii kutnohorského divadla jsme uzavřeli rokem 1883, kdy místo uvažovaného Havlíčkova divadla byl na dnešním Havlíčkově náměstí slavnostně odhalen pomník, připomínající tohoto významného novináře, který v Kutné Hoře vyhrál soudní proces s rakouskou justicí. A divadlo ?
Aby se předešlo sporům o pojmenování uvažované divadelní budovy, navrhuje v roce 1883 tehdejší starosta města Dr. Říha určitý kompromis: postavit Národní divadlo bez jmenné dedikace (1). Návrh však neprošel. V následujícím roce byl z iniciativy Dr. Auředníčka ustaven „Spolek pro postavení divadla Tylova“. O názvu budoucího divadla tedy bylo jasno. Město vypsalo veřejnou architektonickou soutěž a zastupitelé ustavili v roce 1885 zvláštní výbor s úkolem vybrat vhodný pozemek. 24.června 1885 schvaluje městské zastupitelstvo stavební záměr postavit divadlo na svažitém terénu Havlíčkova náměstí v těsné blízkosti již stojícího Havlíčkova pomníku, s předpokládaným rozpočtem 40.000 zlatých. Místo se zdálo téměř ideální: historický střed města a tedy snadná dostupnost pro všechny jeho obyvatele. Následuje vypsání výběrového řízení na projekt a realizaci stavby s poněkud šibeničním termínem uzávěrky – 30. září 1885. Ale již 26. září téhož roku oznamuje starosta Dr. Říha, že město obdrželo 5 plánů od různých firem. Plány byly vystaveny v zasedací síni Městského úřadu a následně ještě zaslány k posouzení k pražským odborníkům prof. Pazeltovi a ing. Rosenbergovi. Jejich posudek však zjevně město nepotěšil, protože následně požádali stavebního adjunkta Ludvíka Láblera (2) o vypracování nových plánů na divadlo. Lábler požadavku nejen vyhověl, ale ve svém projektu i snížil stavební náklady při dodržení všech vypsaných podmínek. Zahájení stavby se zdálo být téměř hotovou záležitostí. Ale nebylo.
Divadlo ustoupilo Vlašskému dvoru
V roce 1887 totiž město zakoupilo Vlašský dvůr, v té době zchátralou ruinu, která měla daleko k lesku bývalé královské mincovny. Na návrh městského zastupitele Františka Potměšila bylo rozhodnuto stavbu divadla odložit ve prospěch rekonstrukce Vlašského dvora, jíž byl pověřen již zmíněný Ludvík Lábler. Sboru pro postavení divadla nezbylo nic jiného, než po neúspěšném pokusu s vypsáním sbírek na Tylovo divadlo ukončit v roce 1890 svojí činnost a dosud získaný účelový obnos ve výši 4.754 zlatých odevzdat do rukou tehdejšího starosty Jana Macháčka s podmínkou, že tyto prostředky použije město pouze na stavbu budoucího divadla.
Následujících osm let byla záležitost divadla zcela mimo zájem města. Až počátkem roku 1908 se objevila myšlenka postavit „Tylův dům“, který by byl nejen divadlem, ale v interiérech by měl i klubovny pro řadu tehdejších kutnohorských spolků a v neposlední řadě i restauraci a kavárnu (3). Ekonomicky celkem promyšlený záměr však opět neprošel veřejným míněním, ani výraznou oponenturou v té době již velmi aktivního ochotnického spolku, který uváděl svá představení v různých sálech kutnohorských hostinců a restaurací. Po řadě rušných schůzí i sporů na různé úrovni zvítězila idea výstavby samostatné reprezentativní divadelní budovy, která bude na průčelí ozdobena jménem J. K. Tyla.
23.října 1910 bylo na valné hromadě ochotnického spolku TYL ustaveno Družstvo pro postavení Tylova divadla s předsednictvím JUDr. A. Schneidrem – Svobodou a funkcí místopředsedy v osobnosti továrníka Jana Tučka. V řadě funkcionářů Družstva se objevuje také jméno kutnohorského stavitele Čeňka Dajbycha. To jméno si zapamatujme, objeví se totiž i mezi realizátory současného objektu Tylova divadla. Ale opět – nepředbíhejme.
Nově vzniklé Družstvo se ujalo svého poslání s razancí špičkového managementu. Stanovilo podmínky k účinkování tehdy obvyklých kočovných divadelních společností, které přijížděly do Kutné Hory, podle nichž musel každý ředitel společnosti odvádět zisk z jednoho představení ve prospěch vytvořeného fondu pro postavení Tylova divadla. Oslovilo také všechny kutnohorské spolky i místní veřejnost výzvou k převádění části svých příjmů na stejný účel i rozšíření aktivních členů Družstva. 19. dubna 1912 však jeho tajemník Karel Grimm na výroční schůzi trpce poznamenal, že z 1.000 rozeslaných výzev se ozval pouze jeden respondent.
Vzniká Zatimní divadlo v Kutné Hoře
První světová válka sice poněkud ochromila činnost kutnohorských divadelníků a omezila aktivity Družstva pro postavení divadla, ale úvahy o stavbě a vyhledávání vhodného pozemku neutichly. Město v tomto období účelově vykoupilo skupinu budov „Modrý kříž“ v Tylově ulici (4) jako možnou stavební parcelu. Zdánlivé výhody pozemku ve středu města však záhy vyvrátil fakt jeho omezení okolní zástavbou. Až do roku 1920 se tedy stavba divadla ocitla opět na vedlejší koleji.
Ekonomická prosperita tehdy mladé Československé republiky vytvořila ideální podmínky pro rozvoj stavebního ruchu ve městě (5) i obnovení činnosti Družstva pro postavení Tylova divadla. Na jeho první poválečné schůzi 3. listopadu 1920, svolané na popud místního továrníka A. Mölzera bylo konstatováno, že Družstvo disponuje částkou 3.013,55 Kč. Dále tu byl také díky tehdejší Spořitelně města Kutná Hora tzv. Tylův fond s účelově deponovanými 250.000,- Kč i s částkou 56.889,-Kč deponovanou na zvláštním účtu Díky aktivitě Městského zastupitelstva bylo pro stavbu divadla k dispozici také 450.000,- Kč. To vše se zdálo být přijatelným odrazovým můstkem k zahájení stavby. Chyběly však nejen aktuální stavební plány, ale také obecně schválené místo pro uvažovanou stavbu. Jedním z navrhovaných míst byla také horní část dnešního Václavského náměstí, kde však byla nejen plánován ale krátce na to i i realizován Ryšánův projekt Okresního úřadu.
V této poněkud patové situaci si tedy velmi aktivní ochotnický spolek TYL pronajal v roce 1920 od paní Barbory Říhové objekt tzv. Biorezidence (6) v Kremnické ulici a 9.ledna 1921 zde bylo po nezbytných úpravách interiéru premiérou hry J.Kvapila Oblaka slavnostně otevřeno Zatimní divadlo v Kutné Hoře. Divadlo s kapacitou 521 míst se na následujících 12 let výrazně zapsalo do kulturní historie města. Ale již jeho název „Zatimní“ signalizoval neutuchající aktivitu jak Družstva pro postavení Tylova divadla, tak kutnohorských ochotníků pro realizaci opravdu důstojné a reprezentativní divadelní budovy. K naplnění záměru si však všichni zúčastnění i kutnohorská veřejnost musela počkat ještě dvanáct let. A s předstihem přiznejme, že ono čekání, naplněné velmi prozřetelnými a uvážlivými kroky se vyplatilo. Ale o tom až v dalším díle našeho seriálu.
Autor: Miroslav Štrobl
.
(1) Inspirací k tomuto návrhu byly nesporně celonárodní přípravy na slavnostní otevření Národního divadla v Praze
(2) Tehdejší hlavní garant nad restaurováním kutnohorských stavebních památek
(3) Připomeňme si v této souvislosti charakter současného Spolkového domu, otevřeného v r. 2012
(4) Ve 20.letech byla skupina budov zbourána, bylo zde postaveno Kino Modrý kříž a v r.1938 pak Městská spořitelna
(5) V období 20-30.let vznikají stavby jako Průmyslová škola, Masarykova škola, tzv.Dům gážistů od arch.Krohy, rozsáhlá občanská výstavba, financovaná tehdejší Městskou spořitelnou atd.
(6) Bylo to vlastně druhé kino v tehdejší Kutné Hoře, po r. 1960 Dům pionýrů a mládeže, dnes obchodní dům firmy Dospiva
Nebyly nalezeny žádné obrázky
.