V listopadu letošního roku si kutnohorské Městské Tylovo divadlo bude připomínat 80. výročí slavnostního otevření. V jedenáctidílném seriálu Miroslava Štrobla vás provedeme historií uplynulých desetiletí. Postupně tak budete mít možnost z jednotlivých částí vytvořit kompletní publikaci o kutnohorském divadle, které dnes patří mezi technické památky české architektury.
Otevřením bývalého Zatimního divadla v roce 1921 jsme ukončili třetí část našeho seriálu. V dnešním pokračování si připomeneme další historické kroky, které předcházely otevření současného Tylova divadla.
Zatimní divadlo
Zatimní divadlo sehrálo v kutnohorském divadelním životě dvacátých let minulého století významnou roli. Za první dva roky jeho existence v letech 1921-1923 zde kutnohorští ochotníci sehráli celkem 107 představení(1). Na dnešní dobu neuvěřitelné číslo. Jakkoliv kvantita nemusí znamenat kvalitu, byl to svým způsobem argument k neustávajícímu tlaku Družstva pro postavení Tylova divadla k definitivnímu vyřešení požadavku stavby, odpovídající rozmachu kutnohorského divadelnictví, jeho společenské prestiži v kulturním životě města i technickým požadavkům doby.
25. května 1923 se na výborové schůzi Družstva dostává do jeho čela JUDr. Josef Cvach a jednatelem je zvolen Antonín Bojanovský. Této dvojici výrazných osobností se později konečně podaří to, o co se marně snažili jejich předchůdci. V daném okamžiku však ani jeden z nich netuší, že je čeká dlouhých deset let náročné práce, shánění financí, dohadování s úřady a bezpočet dalších úkolů. Zatím se však opět rozbíhají debaty o vhodné lokalitě na výstavbu definitivního divadla i na jeho architektonickou podobu. Středověký ráz historického centra města téměř vylučuje umístit divadlo do těsného sousedství chrámů, úzkých uliček, či náměstí. Tak je záhy zamítnuta úvaha o výstavbě na Havlíčkově náměstí a to nejen pro těsné sousedství s kutnohorskou dominantou – Vlašským dvorem, ale také vzhledem k složitému profilu svažitého pozemku, jehož nezbytná rozsáhlá úprava by stavbu výrazně prodražila. Do úvahy vstoupila myšlenka lokality v horní části města, ve čtvrti Žižkov. V oněch dobách to byla rozvíjející se čtvrť rodinných domků a vilek, celkem snadno dostupná ze středu města a nezatížená historickou architekturou. Ostatně Zatimní divadlo právě v této části města slavilo své úspěchy. Zdálo se tedy logické využít návyku divadelní veřejnosti chodit za divadlem „na Žižkov“ a umístit zde novostavbu odpovídajících parametrů. Myšlence nahrávala i skutečnost, že počátkem dvacátých let odkoupil kutnohorský okres vilu čp. 32-33(2), k níž patřila rozlehlá zahrada a byla v těsném sousedství prosperujícího Zatímního divadla. Jak snadné by tedy bylo stěhování z budovy prozatímní do budovy nové ! Byla to sice myšlenka lákavá, ale nikoliv rozhodující. Objevovaly se i nové návrhy na umístěny tolik požadované divadelní novostavby. Například učitel Josef Fiala doporučoval provést adaptaci tehdejší sokolovny v Sokolské ulici s tím, že kutnohorský Sokol by si postavil budovu novou a při adaptaci dotyčné budovy by bylo možné k ní na sousedící prázdný pozemek vyprojektovat přístavby, vyhovující divadelnímu provozu .
Olga Scheinpflugová a pět dolarů z Chicaga
Nejblíže k realitě však měl návrh zmíněného Dr.Cvacha. Doporučil Družstvu odkoupit zahradu Jaroslava Maliny v místech, zvaných Na kopečku(3). Zahradník však odmítl svůj pozemek prodat. Další navrhovanou lokalitou byla spodní část kláštera Voršilek, kde by však bylo nutno odkoupit a zbourat několik malých domků a vykoupit přilehlé pozemky. I tento návrh byl tedy zamítnut. Na 24. listopadu 1924 svolává tehdejší starosta města Ferdinand Reimann schůzi všech kutnohorských spolků. Na programu je jediný bod: Tylovo divadlo. Předseda Družstva dr. Cvach ve svém vystoupení podal informaci o stavu financí, dosud deponovaných pro stavbu. Nebyla to zpráva příliš optimistická. A tak Družstvo iniciovalo řadu podpůrných akcí k získávání dalších financí. A penízky se sice pomalu, ale jistě začaly scházet. Byl by to dlouhý výčet drobných dárců i movitějších mecenášů, kteří přispívali. Poněkud kuriózní příspěvek přišel dokonce z USA jako dar od ochotníků české menšiny z Chicaga. Bylo to 5 dolarů. V archivu Tylova divadla je k tomuto dárku uložena zajímavá dokumentace. Další podpůrnou formou k získávání financí bylo např. pořádání dobročinných bazarů, na příslušný účet odváděly místní spolky část výtěžků ze svých tanečních zábav apod. Tehdejší významná herečka pražského Vinohradského divadla Olga Scheinpflugová vystoupila pohostinsky v Zatimním divadle a celý svůj honorář věnovala na stavbu Tylova divadla a tak bychom mohli pokračovat.
Základní kámen „nanečisto“
Určitý zlom nastal v roce 1926. Tehdejší vládní komisař JUDr.Skalička daroval městu část svého pozemku s katastrálním číslem 709/1(4) s tím, že zde bude postaveno divadlo. Tak velkorysý dar samozřejmě nezůstal bez ohlasu. Zdálo se být rozhodnuto. Štědrý dárce dal souhlas k tomu, aby ještě před zahájením stavebních prací a prakticky i bez dalších náležitostí, tj. příslušná stavební dokumentace a další nezbytné formality, byl na tomto pozemku položen „základní kámen“ k budoucímu Tylovu divadlu. A tak se také stalo a byla to velká sláva. 11. července 1926 vyšel průvod všech kutnohorských spolků od kostela Na Náměti k rodnému domu J.K.Tyla, kde zazněly oslavné ódy a průvod pokračoval na „budoucí staveniště“. Zde byl již připraven kvádr o rozměrech 80x60x50 cm s vytesaným letopočtem 1926 a očekával slavnostní poklepání kladívky od řady představitelů města i hostů, kteří plamennými slovy vítali nejen nepřehledné davy hostů, ale také předpokládané splnění snu o stavbě nového divadla. Žel, zůstalo jen u plamenných projevů. Nikdo z přítomných v těch okamžicích netušil, že zde divadlo nikdy stát nebude a poklepaný „základní kámen“ skončí v budově zcela jiné a na opačném konci města. Slavnost skončila, Vzácní hosté i občanstvo kutnohorské se pokojně rozešlo do svých domovů a kámen s vyzlaceným letopočtem 1926 osiřel, aby se po mnoha letech stal záhadou právě v souvislosti s divadlem, stojícím na dnešním místě.
Ale k tomu se dostaneme v dalších dílech našeho seriálu.
Miroslav Štrobl
(1) viz. Almanach k otevření Tylova divadla z roku 1933, str. 95 – 104
(2) Současný Dům dětí Dominik v Kremnické ulici
(3) Dnes je zde budova České spořitelny
(4) Jedná se o část zahrady dnešní Mateřské školy Pohádka na Žižkově
.