V listopadu letošního roku si kutnohorské Městské Tylovo divadlo bude připomínat 80. výročí slavnostního otevření. V jedenáctidílném seriálu Miroslava Štrobla vás provedeme historií uplynulých desetiletí. Postupně tak budete mít možnost z jednotlivých částí vytvořit kompletní publikaci o kutnohorském divadle, které dnes patří mezi technické památky české architektury.
Předchozí část našeho seriálu jsme uzavřeli popisem slavnostních okamžiků listopadových dnů roku 1933, kdy se poprvé otevřela opona novotou vonícího divadla hrou J. K. Tyla Jiříkovo vidění, v nastudování kutnohorského ochotnického spolku TYL. Jen zvolna utichal ruch, provázející slavnostní dny a vedení divadla nastaly běžné provozní starosti. Připomeňme si, že ochotnický spolek, respektive vedení divadla (což bylo téměř jedno a totéž) dostaly Tylovo divadlo jakožto budovu k užívání zdarma na následujících 20 let (tedy do roku 1953), ale veškeré náklady si musely hradit z výtěžků vlastní činnosti. Oficiálně byl ředitelem divadla tehdejší vrchní rada zemského soudu v. v. JUDr. Antonín Kopecký, ale skutečný chod divadla měl na starosti již několikrát zmíněný Antonín Bojanovský ve funkci tajemníka divadla. Jeho podpisy najdeme téměř na všech dokumentech, týkajících se chodu divadla v první polovině minulého století. Dovolím si zde ocitovat z jeho vzpomínek na první léta po otevření: „Po otevření Tylova divadla nastala ochotníkům nelehká povinnost udržet svou prací dobré jméno spolku a dále i finančně zajistit provoz tak nákladné budovy. Spolek musel u Městské spořitelny uzavřít směnečný úvěr ve výši 335 000,-Kč, který podložil směnkami v částkách 10 000,- a 5 000,-Kč, za něž ručili jednotliví členové spolku. Roční finanční povinnost byla značná. Bylo třeba zajistit nejméně 48 000,-Kč na následující položky: splátka úvěru 10 000 + 5% úroky, 12 000,-Kč na roční plat domovníka, dále pojistky požární, zákonnou odpovědnost, proti krádeži a vloupání, to vše v úhrnné částce 11 400,-Kč. K vytápění budovy bylo třeba zakoupit 300q koksu, 100q uhlí a 50q dřeva, což znamenalo dalších 15 000,-Kč. Muselo se proto sáhnout ke hrám, které znamenaly zisk ze vstupného, tj. lehčí veselohry, či operety. Oficiální kritika nám sice tyto hry vytýkala, ale nedalo se nic dělat. Subvence odnikud žádná a tak se spolek musel starat, aby byl rozpočet v rovnováze na straně příjmů i výdajů.“
Hrálo se před vyprodaným hledištěm
Ke cti vedení divadla budiž řečeno, že ekonomicky si vedlo již od začátku velmi dobře. Z archivovaného Přiznání k dani z obratu za rok 1935, vyplývá roční příjem z představení v částce 78 322,50 Kč s následnou daňovou povinností 2 349,-Kč. V následujícím roce zde najdeme již příjem 114 071,50 Kč a daňovou povinnost 2 922,40 Kč. Samozřejmě, uvedené částky je nutno poměřovat kupní silou meziválečné koruny. A ta byla poměrně vysoká. Zájem o představení, která uváděl spolek TYL v novém divadle byl obrovský. Svědčí o tom nejen počet uvedených inscenací (v roce 1934 jich bylo 40, v následujícím roce pak 33), ale i skutečnost, že naprostá většina z nich se odehrávala před zcela vyprodaným hlediště s původní kapacitou 930 diváků (!). Také společenská prestiž divadla byla na vrcholu. Téměř každý z kutnohorských živnostníků si pokládal za čest divadlo finančně podporovat mimo jiné úhradou za reklamu své živnosti, prezentovanou v programech k jednotlivým hrám. Dramaturgicky převažovaly samozřejmě lehčí veselohry, ale k nejoblíbenějším patřily operety s nákladnou scénickou i kostýmní výpravou. Podrobnější pohled do dramaturgie spolku by si zasloužil mnohem větší prostor, než může skýtat náš seriál. Závěr 30. let minulého století je poznamenán politickými událostmi, vrcholícími vypuknutím II. světové války. Na atmosféru doby reaguje spolek způsobem sobě vlastním. V roce 1938 je to například inscenace Čapkova dramatu Matka v režii Josefa Řehny a 19. března 1939, tedy čtyři dny po vstupu německých vojsk na území Československé republiky pak dramatizace románu B. Němcové Babička, v režii Josefa Lišky. Ve vzpomínkách přímých účastníků bylo toto představení vnímáno jako tichá manifestace proti nacistickým okupantům.
Vzniká divadelní festival
Výrazným mezníkem v období II.světové války je rok 1940, kdy z iniciativy tehdejšího předsedy spolku Josefa Olivy vznikl divadelní festival, nazvaný Kutná Hora J. K. Tylovi. Původní záměr – uvádět v jeho programech pouze Tylovy hry, se záhy ukázal jako nereálný, ale ke cti pořadatelů nutno přičíst fakt, že za celé období nacistické okupace byla dramaturgie jednotlivých ročníků složena pouze z her českých autorů. Dodejme ještě, že festival se pod různě pozměňovanými názvy a v proměnném společenském klimatu dalších let „dožil“ 37 ročníků, až v roce 1989 ve vší tichosti zmizel z kulturních událostí Kutné Hory. Nicméně v programech jednotlivých ročníků udržoval – tu více, tu méně důstojně – Tylovo jméno v povědomí široké veřejnosti. Těžkým obdobím procházelo divadlo v samém závěru války. V lednu 1945 byla spolku nacistickými vojsky zabavena zásoba koksu, nezbytná k vytápění a v následujících měsících se divadlo stalo dokonce lazaretem německého Červeného kříže. Pro ekonomiku to znamenalo ohromné ztráty. 14. června 1944 byla nacisty zakázaná činnost spolku TYL a ochotníci se na jeviště vracejí až 23. června 1945 slavnostní inscenací Jiráskovy Lucerny v režii Josefa Olivy.
Divadlo v letech poválečných
Také květnové dny roku 1945 se poněkud dramaticky promítly do chodu divadla. 14. května bylo totiž obsazeno Osvětovým odborem velitelství Rudé armády, který sice organizuje v divadle koncerty a různá vystoupení jak pro vojáky, tak pro veřejnost, ale po odchodu vojáků z divadla v říjnu téhož roku je spolek nucen konstatovat, že se z divadla ztratilo 21 kusů velkých dekoračních látek a byla poničena nemalá část divadelního mobiliáře. Politické proměny po roce 1945 zasahují i do charakteru činnosti divadla. I když ochotníci dál hráli svá představení před zaplněným hledištěm, stávala se jejich činnost v očích výrazně se profilující KSČ oním pověstným „trnem v oku“. Dokumentuje to mj. recenze právě na zmíněnou Lucernu. Vyšla pod zkratkou „jef“ (Jindřich Fibich) v listu OV KSČ Úder v čísle 6/45. Aspoň úryvek z jejího textu: „…představení dokumentovalo nadmíru jasně potřebu revoluční přeměny a čistky i v regionálním divadle, neboť divadlo je zbraň revoluční a nesmí býti ponecháno v rukou zdiskreditovaných, neuvědomělých, nevědomých a pochybených, rukou kulturně maskované reakce…“.
Koncem roku 945 dokonce tehdejší předseda MNV (Městský národní výbor) ohlašuje přeorganizování Tylova divadla na Oblastní divadlo s profesionálními herci, režiséry, administrativou atd. Pro ochotníky by zde v tom okamžiku nebylo místo. Byl to však pokus, který nevyšel. Tak zvané Oblastní divadlo J. K. Tyla s uměleckým ředitelem jistým F. Secem sice zahájilo svojí činnost 4. října 1945, ale již 6. prosince téhož roku z Kutné Hory mizí po neúspěšném provedení sovětské hry Platon Krečet. Na jeviště svého divadla se tak opět vrací kutnohorský spolek TYL. Jeho dramaturgie sice svým způsobem také reflektuje „novou dobu“, ale zároveň se mu pod vedením tolikrát zmíněného Antonína Bojanovského a jeho kolegů daří držet ekonomiku divadla. Výraznými příjmovými položkami byl například jeho pronájem pro různé akce, který za rok 1946 vynesl 93 933,- Kčs, ale i zisky z úspěšně uváděných vlastních inscenací, k nimž mj. patřila velmi úspěšná opereta Slovácká princezna. Hrála se celkem 8 x, než ze strany místních politických orgánů přišel striktní zákaz dalšího reprizování. Rok 1948 byl dalším krokem ke zpolitizování kutnohorského divadla. I v řadách spolku dochází k tak zvanému kádrování členské základny, spolku jako takovému je vytýkán jeho „maloměšťácký charakter“, zkrátka atmosféra v divadle houstne, aby v roce 1950 vyústila v razantní zásah politických orgánů. Ale o tom až příště…
Miroslav Štrobl
Poznámka redakce: Publikace k historii kutnohorského Tylova divadla vyjde v rozšířeném textovém obsahu za finanční podpory města Kutná Hora v listopadu letošního roku v rámci oslav 80.výročí otevření Tylova divadla a 170.výročí vzniku ochotnického spolku TYL v Kutné Hoře.
.