Páteční vernisáží začala v kutnohorské Galerii Felixe Jeneweina výstava děl Pavla Jestřába, autora, kterého si příznivci výtvarného umění pamatují jako účastníka XIV. ročníku Sympozia současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora.
.
PAVEL JESTŘÁB (*1979), rodák z Dubňan u Hodonína, se věnuje malbě, kresbě, videu a instalacím. Studoval v letech 2000 – 2005 na Ostravské univerzitě, od roku 2010 studuje na VŠUP v Praze v Ateliéru intermediální konfrontace u Jiřího Davida; v roce 2014 absolvoval stáž na National Taiwan University of Arts, na Katedře čínského malířství a kaligrafie. V červenci loňského roku se účastnil XIV. ročníku Sympozia současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora, kde bezprostředně po návratu z Taiwanu implantoval do religiózního prostředí Slovácka cizorodý exotický prvek, ale současně vizuálně vlastní kulturu exportoval na východ.
Po návratu Pavla Jestřába z Taiwanu bylo zřejmé, že jeho tamní studium přispělo k vyšší snaze o kultivaci projevu a eliminaci barvy. Tento koncept dovedl počátkem roku 2015 k empirické verzi. Inspirován cestami folklorního souboru do přímořských lokalit pod záminkou přátelských styků s evropskými zeměmi, nazval vlastní individuální projekt Družba a vydal se ve slováckém národním kroji do Thajska. Zde navštívil dvě kulturní centra, Bangkok a „královské“ město Hua Hin, a snažil se zde kopírovat rituály, které obvykle folklorní soubor vykonává na slovácké vsi během roku – jízdu na koni při hodech, jízdu králů, ranní nedělní mši, každodenní večerní mši nebo pohřeb. Průběh cesty a provádění rituálů filmově dokumentoval.
Zcela prvním videem je příjezd jednočlenné slovácké delegace po moři do Hua Hinu. Na pláži ve městě Hua Hin, dvě stě kilometrů od Bangkoku, pod Opičím kopcem neboli Khao Takiab s buddhistickým chrámem na jeho vrcholu, proběhla i další část konceptu „jízda na koni při hodech“ a také přetransponovaná „jízda králů“. V Thajsku ovšem královským zvířetem není kůň, ale slon. Postavu ve slováckém kroji najdeme také na videu během hodovní zahajovací „ranní nedělní mše“ v chrámu Mahathat, jednom z nejstarších v Bangkoku, původně postaveném pro uchování Buddhovy relikvie a dnes významného centra pro studium buddhismu a meditace. V Bangkoku proběhl i rituál „večerní mše“, nikoliv v chrámu katolickém, ale budhistickém. Na začátku stoupání na uměle vytvořený kopec Zlaté hory, na němž stojí chrám Saket v centru Bangkoku, je krematorium a hřbitov z pozdní éry buddhismu 18. století. Zde se praktikovala tibetská odnož pohřebního rituálu, kdy rozptýlení nebožtíka probíhá pomocí ptáků, nejčastěji supů. Záběry z části chrámové expozice s tímto rituálem ukončuje zvuk úderu do kola věčnosti, kterým se potvrzuje přijetí neukončenosti existence, vědomí reinkarnace a princip koloběhu života. V rámci družby se slovácká chasa zúčastnila také rituálu plodnosti ve falické svatyni bohyně Tubtim v Bangkoku. Velká část moderního buddhismu má své kořeny v indickém hinduismu a mnoho duchovních rituálů a symbolů je sdíleno oběma náboženstvími. Tyto konkrétní faly mají svůj původ odvozený od legendárního hinduistického boha Šivy a prodávají se na mnoha trzích jako ochranné amulety nebo amulety pro štěstí a úspěch v obchodu. Královské město Hua Hin, jedno z nejstarších thajských letovisek, kde tráví odpočinek i královská rodina, poskytlo exteriér pro společnou „jízdu“ slováckého chasníka na skútru SYM s asijskou spolujezdkyní. Tato sekvence je současně jakýmsi vrcholem družby. Pokud význam hodů ve své podstatě znamenal vždy utužení dobrých sousedských vztahů, byl tento jejich smysl na jiném kontinentě ideálně naplněn. Devět videozáznamů s vypovídající schopností zásadně rámuje instalace třiceti téměř totožných inkoustových kreseb na rýžovém papíře. Opakovaně zmnožují téma v Asii všudypřítomného skútru SYM, v českém prostředí prodávaného s totožným designem pod značkou Kentoya. Tento individuální dopravní prostředek vyskytující se tam i tady Jestřáb povyšuje na symbol dialogu a přátelství mezi dvěma zeměmi, kulturami. Jeho vizuální repetice je zároveň kaligrafickým hledáním dokonalosti a výrazem snahy o postupnou objektivizaci osobního tématu.
Aleš Rezler, ředitel GFJ
6. 3. – 26. 4. PAVEL JESTŘÁB – OBRAZY. Galerie Felixe Jeneweina
.
[nggallery id=618]
.