Město Kutná Hora ve spolupráci s dr. Daliborem Hoblem zahájilo letošní výstavní sezonu ve Spolkovém domě dílem předního českého grafika, malíře a ilustrátora Karla Demela. Vernisáž výstavy grafických listů z cyklu Maldoror podle sbírky básní Isidora Ducasse, na kterém Karel Demel pracoval tři roky, se uskutečnila ve čtvrtek 6. ledna. Vernisáží provázel Michal Trnka, o díle a tvorbě Karla Demela, který letos oslaví významné životní jubileum, promluvil kutnohorský výtvarník Marek Králik.
Karel Demel se narodil 28. února 1942. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (prof. Z. Sklenář, asistent J. Anderle). Věnuje se volné a drobné grafice, knižní tvorbě, ilustracím, bibliofiliím atd.
Výstavu Karla Demela ve Spolkovém domě je možné navštívit do 31 ledna denně od 10 do 17 hodin.
red
Karel Demel
- února 1942
VŠ UMPRUM (prof. Z. Sklenář, asistent J. Anderle)
volná a drobná grafika, knižní tvorba, ilustrace, bibliofilie
„Jsem mírný člověk a nejsem takový temperament, který by byl schopen velkého zla, ale strach ze zla mám. Vedle toho mě oslovuje a inspiruje odvaha zlo pojmenovat a dívat se mu do tváře.“ Karel Demel
Karel Demel se poprvé setkal se Zpěvy Maldorora v roce 1969, ale zavřel ji s tím, že autor je blázen. Před třemi lety, v roce 2018, si vzal autor do lázní útlý svazek, a dal se do čtení. Poučen životem byl Maldororem pohlcen. Do kreslení se pustil po půl roce popostrčen svým učitelem francouzštiny a velkým znalcem Zpěvů, kterým je pan Vojtěch Šarše. Komentování Zpěvů se stalo součástí hodin francouzštiny, díky tomu přešel na francouzský originál. Rodily se příšery, figury, rozťatá země chráněná andělem. Maldoror ničící člověka a svět, netvor, který vzdoruje bohu a popírá ho. Maldoror je ztělesněním zla. Autor mluví o tom, že kdysi byl andělem. Zpěvy tvoří často násilné obrazy, nemají odstavce, hlavní postava Maldoror cestuje ve své představivosti, vede rozhovory s oceánem, klade si různé otázky.
ZPĚVY MALDORORA (Les Chants de Maldoror) autor Comte de Lautréamonta vlastním jménem Isidor Lucien Ducasse (4. dubna 1846 Montevideo – 24. listopadu 1870 Paříž) sepsané jako báseň v próze (poetický román) a vydané poprvé v sešitech v letech 1868 a 1869 Celé dílo bylo poprvé souborně vytištěno přepracované a podepsané pseudonymem (předchozí sešity byly anonymní) roku 1870, ovšem nakladatel odmítl náklad vydat, protože se obával nesnází. Autor se vydání nedožil, zemřel v roce 1870 za německého obléhání Paříže. Vytištěný náklad byl později odkoupen a vydán roku 1874. Větší ohlas zaznamenalo druhé vydání z roku 1890, velikost díla uznali jen vzácní jedinci. Slávu dílu přinesl zájem francouzských surrealistů v čele s André Bretonem od roku 1917. Podivnost obrazů a styl knihy umělce uchvátily. Zpěvy vyšly potřetí v roce 1918 a přihlásili se k němu příslušníci umělecké avantgardy. André Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém rodokmenu Prvním manifestu surrealismu. Teprve toto vydání přineslo autorovi slávu. Z českých umělců byl největším obdivovatelem Zpěvů Maldorora Jindřich Štýrský.
Isidore Ducasse, Comte de Lautréamont, Maldoror a jejich zpěvy zla
„Před jeho jménem se nebeská vojska chvějí; leckdo v končinách, které jsem opustil, vykládá, že sám Satan, že ani Satan, ztělesnění zla, není tak strašlivý.“ Zpěvy Maldororovy (zpěv šestý)
To jsou slova anděla, božího vyslance, o hlavní postavě Zpěvů Maldororových (Les Chants de Maldoror), které jsou jedním z divů světové literatury, rozsahem krátké dílo, s dopadem však netušeně obrovským. O jejich autorovi víme jen velmi málo. Comte do Lautréamont, vlastním jménem Isidore Lucien Ducasse, rodák z Montevidea s francouzkýmu kořeny , jenž se nedožil ani 25 let. Své útlé dětství prožil v Uruguayi, ve třináti letech odplul do Francie. V roce 1867 se přestěhoval do Paříže, kde se pustil do psaní Zpěvů. Údajně psával po nocích a zvukomalbu svého textu modeloval hrou na piano, jež používal jako psací stůl. Podle kusých informací byl Ducasse mlčenlivým, zamyšleným mladíkem, který neměl moc přátel, s nikým se nestýkal, s nikým nežil. Jeho Zpěvy zůstanou navždy nerozluštěnou hádankou /nepoznaným tajemstvím.
Jak název knihy napovídá, jedná se o šest zpěvů obsahujících šedesát slok psaných v próze- každá nesoucí svůj příběh, ve většině případů tak odlišný od těch předchozích, ale i následujících. Maldoror cestuje světem, obklopen nejasně definovanými postavami, některé nesou křestní jména, jiné pouze popisná pojmenování jinoch, matka postavy, hrobník, bratr Mario, Lohengrin a další. Zpěvy jsou přehlídkou fauny všeho druhu od hmyzu po zvířata z nejhlubších vod a výšin. Některými bytostmi Maldoror pohrdá, jiné mučí, ubližuje jim, všechny do jednoho nenávidí pro jejich lidskost. Ve Zpěvech se hojně objevují také postavy bibblické, vedle Hospodina, je přítomen archanděl, serafíni, satan či světlonoš. Maldoror však není ztělesněním čirého zla, je také představou, kterou máme o druhých. Maldoror je strachem, zachvěním, utrpením, bolestí. V Maldororově světě se odráží války, neřesti, příkoří, které mladý spisovatel pozoroval, dnešnímu čtenáři se do vnímání Zpěvů vrývá jejich aktuálnost.
Fatálnost Zpěvů Maldororových Karla Demela naprosto pohltila. Propsala se do jeho vlastního chápání světa kolem něj a do jeho niterného já, které nepřestává přetvářet a proto i do jeho tvorby. Když jsem Karlu Demelovi nesl Zpěvy Maldororovy, netušil jsem, že tak napomáhám k tak radikálnímu vzkříšení velkého francouzského díla v českém prostředí.
Zdroj: Vojtěch Šarše
