Výstava profesora a fotografa Jindřicha Štreita s názvem Brána naděje přilákala především návštěvníky z řad fotografů amatérů i profesionálů. Slavnostní vernisáž, která patřila do programu Ortenovy Kutné Hory, zahájili v kostele sv. Jana Nepomuckého v sobotu 2. září v 10 hodin.
Vernisáž uvedl předseda Klubu rodáků a přátel Kutné Hory Vlastislav Navrátil. Promluvila také místostarostka Kateřina Špalková a kurátor výstavy Miroslav Perný. Po proslovech zahrál na violoncello Jiří Bárta. Poté se ujal slova fotograf Jindřich Štreit a provedl lidi výstavou. Ke každé fotografii připojil komentář, kterým návštěvníky zasvětil do příběhu každého vystaveného fotoobrazu. Druhou částí programu byla i beseda v prostorách knihovny od 14 hodin, kde fotograf mluvil o svém díle.
Cyklus Brána naděje je soubor fotografií z různých zemí světa. Zaznamenává vztah člověka a víry a ukazuje lidské životní fáze. Každý obraz v sobě nese symboliku víry. Z obrazů lze vycítit lásku, krásu, lidskost, vážnost i humor. „Snažím se do fotografií dostat i nějaký ten humor, ne jen tu vážnost,“ komentuje fotograf Jindřich Štreit.
Profesor a fotograf, který vystavoval po celém světě
Ve světě uznávaný fotograf Jindřich Štreit se věnuje dokumentární fotografii. Dostává se do bezprostřední blízkosti lidí a jejich životů, které pak zachytí na fotografiích. „Jeho fotografie jsou vyjádřením hluboké lidskosti, porozumění všem radostem i tíhám, které každého člověka v životě potkají,“ popisuje kurátor výstavy Miroslav Perný.
Profesor Jindřich Štreit vystudoval pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova. Začal učit na základní škole v Rýmařově, rok na to se stal ředitelem školy v Sovinci a Jiříkově. Vedl galerie v Sovinci a Bruntále, věnuje se i veřejně prospěšným pracím. Spolupracuje s umělci v Praze, Brně, Bratislavě a dalších velkých městech u nás i v zahraničí.
Věnoval se (a neustále se věnuje) primárně fotografování venkovského života. Povolání učitele mu bylo zakázáno, stejně tak i fotografování, protože v jeho fotografiích režim viděl význam jemu nesympatický, snad i nebezpečný. Následně byl fotograf uvězněn a odsouzen. Byl zaměstnán ve státním statku, kde se navzdory svému osudu fotografování věnoval i nadále. Šířil tak kulturu mezi zaměstnanci statku a organizoval na hradě Sovinci výstavy výtvarníků.
Po roce 1989 začal pracovat v muzeu. Jeho fotografie se dostaly do zahraničí a začíná realizovat další projekty u nás i ve světě. Po pádu komunismu se vrátil k pedagogice. Dnes vyučuje na dvou vysokých školách. Fotografuje přes 50 let.
Rozhovor s fotografem Jindřichem Štreitem
Navštívil jste už někdy jako fotograf Kutnou Horu?
Ano, měl jsem tady besedu pro fotografy, která byla velice kladně a příjemně přijata.
Chystáte se tvořit nějaký další projekt, který by třeba mohl vznikat tady v Kutné Hoře nebo okolí?
Zatím ne, ale další projekty v plánu mám. Fotím každý den a pracuji na několika projektech najednou.
Kolik projektů a výstav jste zrealizoval?
To asi nemohu úplně přesně říci, ale hodně. Vystavoval jsem po celém světě, výstav jsem měl asi 1 150 a vydal jsem přes 60 knih.
Jakým tématům se, kromě běžného života lidí, věnujete?
V poslední době jsem se věnoval drogově závislým. Potom jsem dělal další velký projekt Kde domov můj, který je o bezdomovcích. Jeden z posledních projektů se jmenuje Ze tmy ke světlu, kde jsem fotografoval ve 20 věznicích. Teď fotografuji projekt, který se jmenuje 30 let poté. V něm se znovu vracím k lidem, které jsem už fotografoval. Tady mě zajímá sociologická stránka, a sice to, jak se život proměňuje.
Kde čerpáte inspiraci ke svým fotografickým projektům?
Inspiraci čerpám ze života, z lidí. Mám je rád a vážím si jich.
Co říkáte na současné fotografické řemeslo v porovnání s fotografováním před řekněme 50 lety? Jak se podle vás změnilo a co je v něm to nejdůležitější?
Samozřejmě se to hodně proměnilo. Už třeba nefotografujeme analogově, ale digitálně. Jak učím na dvou vysokých školách, tak jsem pořád mezi mladými lidmi. Samozřejmě, že vývoj sleduji, ale myslím si, že není podstatná technika. Hlavní je myšlenka a to, co chceme vyjádřit. To mě zajímá. Jestli to fotografuji tak nebo tak, to je úplně jedno. Jde o to, abych do fotogfrafie dostal to, co chci. Abych dokázal oslovit diváka. Abych ho nějak motivoval, probudil nebo inspiroval k životu. To všechno jsou otázky, které mě zajímají. Nejsem profesionální fotograf, fotografie je pro mě velká svoboda. Je to pro mě vedle lásky to nejdůležitější v životě.
Dora Procházková
Fotograf Jindřich Štreit