Galerie Felixe Jeneweina zahájila 5. dubna v Sankturinovském domě výstavu velkoformátových obrazů Václava Rodka s názvem Morfeovy sítě. Název je inspirován řeckým příběhem o „Jeskyni spánku“ neboli sídla snů – „demios onerion“. Výstavu je možné navštívit do 8. května.
Ředitel galerie Aleš Rezler výstavu představil těmito slovy:
Počínaje rokem 1997 Galerie Felixe Jeneweina začala realizovat výstavní dramaturgii, která nezaměřovala výběr vystavujících autorů pouze na pražské centrum, ale zahrnula do něj i další kulturní ohniska na Moravě – Ostravu, Brno Olomouc, aj. Hlavním hlediskem pro výběr autorů byla kvalita jejich díla a pozice na soudobé scéně. Tak se stalo, že zde vystavovala celá řada autorů, u nichž přídomek „regionální umělec“ prostě nefunguje. Výčet jmen jako Balabán, Surůvka, Ovčáček, Lysáček, Mainer, Špaňhel, Kotrba, Pastrňák, Šmíd, Puchová, Koléšek, nyní rozšiřujeme o další jméno – Václav Rodek.
VÁCLAV RODEK (*1976, Frýdek-Místek) v roce 2008 ukončil výtvarná studia v ateliéru malby Daniela Balabána na Ostravské univerzitě, ve stejném ateliéru také pak pedagogicky působil jako odborný asistent. Nyní je na Ostravské univerzitě vedoucím samostatného malířského ateliéru. Své práce prezentuje od roku 2008 na společných výstavách v Ostravě, Českém Těšíně, Opavě, ve Vídni a v Praze. Od roku 2016 vystavuje samostatně, ať už v dobře známé nezávislé ostravské Galerii Jáma 10 nebo v krajské vlajkové lodi ostravské umělecké scény Domě umění Galerie výtvarného umění v Ostravě.
Většina abstraktní malby se opírá o reálný základ, v případě Václava Rodka je to svět antické mytologie a netýká se to jen série Morfeovy sítě z let 2021 až 2023, která poskytla název celé výstavě v GFJ. U Rodka najdeme i celou řadu obrazů, které řeší tuzemské náměty, obecné zachycení prostorových vztahů nebo pohyb individua znázorněného simplicistní figurou. Pohybujeme se ovšem v malbě, takže vnímáme práci s barvou a onu typickou balabánovskou oscilaci mezi reálným, zjednodušeným, abstrahováním reality obsahové a významové na linie a tvar, ale především pevný základ v práci s barvou.
U Rodka je typický filozofický základ malby, máme tedy dvě možnosti, buď být dostatečně intelektuálně vybaveni k dekódování obsahů, které Rodek nabízí nebo se jen nechat unášet vizuálním působením malby samotné. Funguje samozřejmě obojí, jen to první přináší pak „o něco“ bohatší a uvědomělejší zážitek. Výstava Morfeovy sítě prezentuje v zásadě dvě roviny Rodkovy práce, ale obě se pohybují v intencích abstraktní malby bez narativní linie. Autor říká, že sledování narativity je omezující a neumožňuje čistý pocit radosti a volnosti při procesu malby. První rovinu představuje cyklus abstraktních maleb, které vznikaly jako Rodkova habilitační práce, mluvíme o plátnech s taktilně vizuálními lineárními strukturami, které se v základu opírají o mytologické popisy funkce nevědomí, tvorby snů, jakýchsi vizuálních personifikací nehmatatelných existencí, které ovládají naši psýché v nebdělém stavu. Vizuální dělení je takové, že horizontála je u Rodka logická, racionální, vertikála je emoce, je erupcí fantasie, která má schopnost, jakkoliv měnit tvar a formu. Je vůbec možné namalovat sen, když se neustále mění a vyvíjí, existuje ve vlastním prostoru a čase? Tyto veličiny jsou základem roviny druhé a sice obrazů, které vznikaly souběžně se „sítěmi snů“. Velkoformátová plátna, tzv. „černoduší“ zachycují konání člověka obklopeného časem a prostorem. Figura na obraze, či spíše častěji jen její silueta, obrys, se propojuje s volnou monumentální malbou, v níž je zakódován symbol přesýpacích hodin, křížení diagonál, sevření úhlů může znamenat i pokus o vyjádření zastavení časové sekvence, střih v čase i prostoru.
Aleš Rezler
