Kino Modrý kříž v Kutné Hoře uvede ve čtvrtek 24. 6. od 19 hodin film Smečka, jehož režisérem je kutnohorský rodák Tomáš Polenský. Kutnohorská premiéra filmu se odehraje za přítomnosti režiséra.
Film Smečka, který má přiblížit veřejnosti odvrácenou stranu mládežnického hokeje měl světovou premiéru v rámci 60. ročníku Zlín Film Festivalu, kde získal zvláštní uznání mezinárodní poroty za herecký výkon představitelům hokejového týmu Vlci. Do kin byl uveden 8. října. V Kutné Hoře se na filmovém plátně měl objevit již v říjnu, z důvodu pandemie se uskuteční po koronavirové pauze až 24. června. Režiséra Tomáše Polenského, absolventa FAMU a vysokoškolského pedagoga Slezské univerzity v Opavě, který se podílel i na scénáři filmu, jsme požádali o krátký rozhovor:
Film poukazuje na šikanu v mládežnickém sportu. Tato otázka všeobecně bývá často tabu a příliš se o tom nemluví. Proč jste si vybral zrovna toto téma?
Hrál jsem 16 let hokej a šikanu jsem zažil jak z pozice oběti, tak i agresora. Z některých výzkumů vyplývá, že každé páté dítě má zkušenost se šikanou. Šikana je ale zmiňována obvykle pouze v souvislosti se školstvím. Z vlastní zkušenosti ale vím, že šikana v mládežnickém sportu konkrétně v hokeji může být mnohem brutálnější. Přišlo mi důležité toto téma otevřít a upozornit na tuto problematiku.
Jak náročné bylo natáčení?
Jedná se o můj první celovečerní hraný film. Je to můj splněný sen, ale zároveň pro mě byla spousta věcí zcela nových. Neměl jsem zkušenosti s natáčením davových scén. Naštěstí jsem měl k ruce skvělou pomocnou režisérku Vlastu Čtvrtníčkovou, která mi byla velkou oporou. Nejnáročnější bylo natáčení hokejových scén, zejména zápasů. Točili jsme na tři kamery zároveň, měli jsme na place celkem skoro 200 lidí (kromě herců i komparz hokejistů a diváků). Protože naši hlavní protagonisté se neuměli moc dobře pohybovat na ledě, bylo nutné používat dubly a neustále je mezi sebou střídat. Na blízké záběry herce a na široké dubly. vyžadovalo to perfektní přípravu a i tak bylo na place vše jinak. Naštěstí jsem spolupracoval se skvělým lotyšským kameramanem Andrejsem Rudzatsem, jehož zkušenosti byly pro film velkým přínosem.
V hlavních rolích se objevují skuteční hokejisté, neherci? Jak se Vám s nimi spolupracovalo?
Největším objevem pro nás byl představitel Boba Michal Dlugoš, který je skutečným hokejistou. Dlouho jsme nemohli jeho postavu objevit, dokud jsme neudělali casting ve Zlíně mezi hokejisty. Bylo to úžasné vidět kluka s takovým talentem mezi hokejisty!
Pro práci s hokejisty bylo zásadní zkoušení, kdy jsem je postupně seznamoval s některými hereckými technikami. Vše pak vyvrcholilo v týdenní soustředění všech hlavních představitelů – herců i neherců. To bylo pro film naprosto klíčové, protože hokejisté se od herců učili, jak fungovat před kamerou a herci se zase učili, jak fungovat na ledě i v šatně ve svých rolích. Byla to krásná symbióza.
Máte nějaké poznatky od nich, zda se s těmito praktikami setkali?
Já jsem hrál hokej naposledy před více než 15ti lety a nebyl jsem si jistý, jestli není dne už vše jinak. Během zkoušek jsem byl ale překvapený, že scénář funguje i pro mladé kluky. Znají podobné situace na vlastní kůži a dokonce mi pomohli dodat do scén v šatnách autenticitu přidáním některých svých rituálů. Jeden příklad za všechny je “válka”, což je v podstatě vybíjená hraná ve výstroji v šatně. Tato situace se objevuje hned na začátku filmu.
Co je hlavním posláním filmu?
Chtěli jsme ukázat mechanismy v mládežnickém klubu, které vedou ke vzniku šikany a také její dopady na všechny účastníky. Zároveň jsme nechtěli skončit jen u konstatování všeobecně známé pravdy, že šikana je zlo. Důležité je, aby i oběť šikany byla schopná postavit se sama za sebe a bojovat!
Jaký je Váš vztah ke Kutné Hoře? Byl členem Ochotnického spolku Tyl… jak na toto období vzpomínáte?
Kutná Hora je mým rodným městem, ve kterém jsem vyrostl a velmi silně na mě působilo svou jedinečnou atmosférou. Opravdu to místo miluji a velmi mě inspiruje. Myslím, že historické centrum a zejména kutnohorská gotika měla na mě obrovský vliv. Na gymplu jsem studovat dějiny umění pod vedením Jitky Jelínkové, která mi otevřela svět umění a tato setkání byla pro mě naprosto zásadní!
Mé členství v ochotnickém spolku Tyl bylo velmi krátké, protože jsem pak studoval ve Zlíně a v Olomouci a společné setkávání bylo stále náročnější. Dal jsem pak přednost filmu. Nicméně jsem režíroval inscenaci Krysaře od Viktora Dyka a ta práce pro mě byla významnou zkušeností. Jsem nesmírně vděčný zejména panu Štroblovi, který mi tenkrát dal prostor, abych udělal něco jiného, než bylo ve spolku tehdy běžné.
Zúčastníte se premiéry filmu v Kutné Hoře?
Na premiéru určitě dorazím. Možná i s některými s herců, ale to si nechám jako překvapení. Určitě se moc těším na setkání s diváky a diskuzi po filmu.
S Martinem Římánkem jste loni na jaře točili pro město propagační spot „Kutnohorské léto sbližuje“….
S Martinem se známe od dob studií Církevního gymnázia v Kutné Hoře a čas od času spolu spolupracujeme. Je to vždy krásná práce a u zmíněného spotu to bylo ještě příjemnější, protože jsme mohli ukázat krásy mého rodného města na kolech.
Více informací naleznou zájemci na webových stránkách www.tomaspolensky.com
Monika Pravdová