Učitelky Církevní mateřské školy sv. Jakuba připravily pro všechny děti z mateřských školek v Kutné Hoře zajímavou aktivitu. Spolu s pohádkou nabízí dětem návod a inspiraci na vytvoření duhy, jako symbolu naděje, že se děti znovu brzy vrátí do školek a budou se moci vzájemně setkávat.
„Duha v okně je také znamením toho, že i když se nemůžeme zatím společně potkávat, víme o sobě navzájem a myslíme na kamarády. Těšíme se, že se spolu znovu budeme moci vzájemně setkávat,“ uvedla Patricie Koubská, učitelka z Církevní mateřské školy.
„Naším záměrem je propojit nejen děti z naší školky, ale pozvali jsme ke spolupráci i ostatní mateřské školky v Kutné Hoře,“ doplnila Barbora Křivohlavá, ředitelka školky s tím, že děti tak při procházce s rodiči mohou hledat v oknech, kde všude bydlí jejich vrstevníci a kamarádi ze školek.
red
Příběh o duze
Jednou se stalo, že se všechny barvy začaly hádat, protože si každá myslela, že ona je ta
nejdůležitější, nejhezčí a nejpotřebnější ze všech.
Zelená řekla: „Je naprosto jasné, že nejdůležitější jsem já. Jsem znamením života a naděje. Byla
jsem zvolena barvou trávy a listů, beze mě by zemřela všechna zvířata. Podívejte se kolem sebe,
uvidíte, že já jsem ta nejvíce zastoupená barva ze všech.“
Modrá ji přerušila: „Ty myslíš jen na zemi, ale podívejte se někdy na oblohu nebo moře. Voda je
základem všeho, veškerého života, a o to, aby jí bylo dost, se starají blankytné mraky a azurové
moře. Obloha dává prostor, klid a hezké počasí. Vy ostatní svou důležitost jen přeceňujete.“
Žlutá se zasmála: „Vy jste ale všechny tak děsně vážné. Já přináším do světa smích, radost a teplo.
Slunce je žluté, měsíc také, stejně jako hvězdy. Pokaždé, když někdo pozoruje slunečnice, začíná se
mu svět hned jevit radostnější. Beze mě by nebyla žádná radost.“
Oranžová přišla se svou chválou na řadu jako další: „Já jsem barvou zdraví a síly. Přicházím k
uplatnění zřídkakdy, ale přece jsem hodnotná, protože jsem důležitá pro lidské zdraví. Jsem
nositelem většiny vitamínů. Pomyslete na mrkev, dýně, pomeranče, mango. Když při východu nebo
západu slunce naplním oblohu, je moje krása tak nápadná, že nikdo nemá ani pomýlení na
některou z vás ostatních.“
Červená už to nemohla vydržet. Vykřikla: „Já jsem panovník nad vámi všemi, jsem barvou krve,
životní tekutiny. Jsem barvou nebezpečí a odvahy. Jsem připravená bojovat za správnou věc.
Utrpení a láska; rudá růže, červený vlčí mák.“
Fialová promluvila výrazně klidněji než ostatní, ale stejně neskromně: „Pomyslete na mě. Jsem
barvou tajemství. Skoro mě nevnímáte, ale beze mě jste všechny bezvýznamné. Symbolizuji
myšlení a uvažování, šero a hlubokou vodu. Potřebujete mě jako rovnováhu a protipól, pro
modlitbu a vnitřní pokoj.“
A takhle podobně se barvy hádaly dále. Každá byla přesvědčená o tom, že je nejlepší. Jejich hádka
byla stále hlasitější.
Najednou se objevil zářivý bílý blesk, zaduněl a zarachotil hrom. Začalo nemilosrdně pršet. Barvy
se shlukly a hledaly útěchu u sebe navzájem.
Pak promluvil déšť: „Vy hloupé, hádáte se a jedna chcete přetrumfnout druhou. Copak
nevíte, že Bůh vás všechny stvořil k určitým úkolům, jedinečné a rozdílné? Miluje vás
všechny. Chyťte se za ruce a pojďte se mnou. Napneme se jako velký, barevný oblouk na
oblohu, jako připomínka toho, že Bůh vás všechny miluje, že můžete žít spolu v pokoji, že je
stále s vámi – znamení naděje pro budoucnost.“
A tak když se podíváme na duhu, měli bychom myslet na to, že Bůh chce, abychom se
navzájem oceňovali a vážili si jeden druhého.
Podle časopisu Duha č. 20 roč. 2005/2006
V příloze najdete duhu, kterou můžete vymalovat/vybarvit, nebo si můžete duhu vytvořit dle své
vlastní fantazie. Meze ve výrobě se nekladou 🙂
Připravily pro všechny děti z mateřských školek v Kutné Hoře učitelky
z Církevní mateřské školy sv. Jakuba.
