Dočasným ateliérem účastníků letošního již XXII. ročníku Sympozia současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora se poprvé staly prostory bývalé turistické ubytovny na náměstí Národního odboje v Kutné Hoře. Od 1. července, po přivítání umělců, kteří přijali pozvání kutnohorské galerie reagovat na odkaz díla Felixe Jeneweina, opuštěné prostory prostoupila téměř na dva týdny tvůrčí atmosféra. Každý z umělců měl samostatný prostor, který spojovala dlouhá chodba.
Je pondělí 11. července. Z průchodu vstupujeme do bývalé turistické ubytovny. Spolu s Anne Marie Vardanyan (1994, Jerevan, Arménie) procházíme dlouhou chodbou až do zadní místnosti se zamřížovaným oknem, která se po dobu sympozia stala jejím ateliérem. O stěnu má opřený ještě nedokončený obraz, na kterém se chystá pracovat. Na podlaze je položený obraz dívky. Inspiraci pro svou práci čerpala při procházkách po městě. Jak říká, v rámci sympozia navázala na svou vlastní tvorbu, které se věnuje.
Sousední vybydlený pokojík obývá Aneta Filipová (1991 Hradec Králové). Do Kutné Hory jezdí pravidelně již od dětství. „Ke Kutné Hoře mám dost blízký vztah,“ říká Aneta Filipová a navazuje: „Inspiraci jsem čerpala z díla Felixe Jeneweina. Nějak jsem se to snažila propojit, abych neztratila samu sebe.“ Aneta Filipová je sochařskou, k malířskému plátnu se vrátila po šesti letech. Do obrazu se snažila zapracovat plasticitu za použití netradičních materiálů. Pro svou práci využívá asfaltovou stěrku s terpentýnem, ale i akryl, sádru.
Magdalena Turzová (1978 Uherské Hradiště) nejprve hledala cestu jak skloubit vlastní tvorbu se zadaným tématem. „Našla jsem průnik v podtématech jako je religiozita, jako je existencialismus, což jsou vlastně i moje osobní témata, na kterých pracuji dlouhodobě,“ řekla Magdalena Turzová, která inspiraci čerpala například z návštěvy katedrály v Sedlci, chrámu sv. Barbory a dalších kostelíků. Zaměřila se na gesta soch atd. Do obrazů vkládá atmosféru místa, věcí, detailů, které ji oslovily, zaujaly. A které také souvisí i s tématy, které si vybíral Felix Jenewein.
Jan Heres (1992 St. Gallen, Švýcarsko) tvořil nejen v ateliéru, ale i na dvoře v zadní části domu. „Pracovalo se mi tu dobře, užil jsem si to,“ říká Jan Heres a dodal, že krásné počasí se promítlo barevností i do jeho obrazů. Pracuji tak, že udělám vždy jednu vrstvu, nechám ji zaschnout venku, potom na to dávám další vrstvy. Takže stále pendluju. Mám rozdělané tři věci. Na jedné pracuji, zatímco další zasychá. Při práci využívá techniku řezání. Některé obrazy nechává záměrně abstraktní aby figury nebyly konkrétní.
Ondřej Minář (1990 Praha) se v ateliéru příliš nezdržoval. Chodil se skicákem po okolí a hledal místa, která ho zaujala. Ve skicáři se střídají kresby tužkou i akvarelem, které autor pořídil přímo v exteriérech. Zaznamenal gotické prvky katedrály, ale i kamennou kašnu, zaujal ho opuštěný objekt mlýnů v Pobřežní ulici. „Ty práce zůstanou ve skicáku. Bylo to součástí toho sžívání se s místem,“ doplnil Ondřej Minář, který v rámci sympozia vytvořil několik obrazů – olejů na plátně.
S tvůrčími výsledky letošního ročníku sympozia se bude moci seznámit veřejnost na výstavě, která se v Galerii Felixe Jeneweina v 1. patře domu U Havířů v Šultysově ulici uskuteční od 9. září.
M. Pravdová
Medailonky umělců, zdroj Aleš Rezler, GFJ:
Vardanyan Anne Marie
* 18.8.1994, Jerevan, Arménie
STUDIA / 2009 – 2014 Voš a Suš Václava Hollara, Praha; 2015 – Akademie výtvarných umění v Praze (ateliér Kresby – Jiří Petrbok); 2018 – 2019 stáž, Akademie výtvarných umění v Praze (ateliér Malba IV – Marek Meduna);
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY / 2019 – Prostory, Flexup gallery, Praha;
SKUPINOVÉ VÝSTAVY / 2018 – Sokolovský zázrak, Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského, Sokolov; 2019 – Girls, Girls, Girls & Boys, Výstavní síň Lokart, Broumov; Girls, Girls, Girls, Art & Event Gallery Černá labuť, Praha; 2020 – 13. ročník ceny kritiky za mladou malbu, Palác Adria, Praha
FILIPOVÁ Aneta
*1991 Hradec Králové
STUDIUM / 2014 – 2015 Akademie výtvarných umění, Praha (Jiří Příhoda); 2016 – 2019 Akademie výtvarných umění, Praha (Lukáš Rittstein).
VÝSTAVY / 2015 – Industrialization, Brno; Nábřeží umělců, Hradec Králové; Lathife, Lanškroun; 2016 – Prague Now, Clam-Gallasův Palác, Praha; 2017 – Mezinárodní festival divadla evroipských regionů, Clam-Gallasův Palác, Praha; VáclavArt, Václavské náměstí, Praha; 2018 – ArtPrague, Praha; RT60=(0.16S/M) V:S8, Cooper Union, New York, USA; 2019 – Sochařská Náplavka, Praha; VáclavArt, Václavské náměstí, Praha; Figurama 2019, 220 soch AVU, Kampus Hybernská, Praha; 2020 – Fenomén Gočár, Gymnázium J.K.Tyla, Kostel sv.Ambrože a knihovna města, Hradec Králové, ArtPrague, Náměstí republiky, Praha; Jahmal, Pragovka Gallery, Praha; Diplomanti AVU & hosté, AVU Praha.
Aneta Filipová je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. Na AVU byla přijata 2014 do Ateliéru monumentu k Mgr. Jiřímu Příhodovi, v těchto letech se zabývala široko formátovými monochromatickými plátny, ve kterých malbou zachycovala architekturu měst. Ve stejné době pobývala na stáži v Sochařské přípravce pod vedením Tomáše Vejdovského, kde se naučila základy sochařského řemesla a rozvíjela téma „architektury“ v sochařském pojetí. Vznikl tak cyklus polygonálních soch, bojující proti strohé symetričnosti a PC zpracování 3D tiskáren. – Po stáži přešla 2016 do ateliéru Sochařství k Mgr. akad. soch. Lukáši Rittsteinovi, zde se již zabývá tématem „přesahu“ v sochařském zpracování. Tak vznikla socha Orlice – Transgrese. K jejím oblíbeným materiálům patří kolorovaný laminát a materiál podporující koncept sochy jako pneumatiky a železo. Již několik let se zabývá tématem měst a vším, co obsahují. Její sochy propojují různá městská podtémata, jako např. vnímání lidské figury jako pohyblivé architektury v životě, nebo subkulturní otázky jedinců či skupin. Velkoměsta vnímá jako morfologické organismy, které nejlépe tvoří aktuální odraz společnosti. Undergroundová zákoutí jsou pro ni nejzajímavější, a proto v roce 2018 odjela na stáž do New Yorku, kde studovala na Cooper Union of Arts. Zde našla obsahy pro své budoucí práce a sochy. Sochy Anety Filipové byly vystaveny na skupinové výstavě Václav Art, Figurama 19, 220 soch AVU nebo na diplomantské výstavě AVU 2020. Mlaba Anety Filipové rezonuje s jejím hlavním obsahovým tématem a zpracovává městskou tématiku, architekturu, architektonické struktury formou monochromatické expresivní abstrakce akcentující smysl pro hmotu a řád.
TURZOVÁ Adámková Magdalena
*21. 6. 1978, Uherské Hradiště
STUDIUM / 1998 – 2003 Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, katedra výtvarné výchovy (Mgr); 2013 – 2019 doktorské studium.
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY / 2015 – Ospalá díra, Galerie W7, Olomouc; 2016 – Sadness of Things, 2016, Fotofestival Uničov; Tvrdej chleba, Muzeum Prostějovska, Prostějov; 2017 – Příbytky lidí, Photogether Gallery, Zlín; Mrtvej tah /Denisa Krausová, Magdalena A. Turzová/, Kulturní dům, Krásné; 2018 – Love Messages, Galerie Cyril, Prostějov.
SPOLEČNÉ VÝSTAVY / 2008 – Patch work /skupina Nula3 a hosté/, Galerie U prstenu, Praha; 2011 – Even cowgirls get the blues, UC Konvikt, Olomouc; 2013 – Useful Symbiosis, Galerie Caesar, Olomouc ; 2016 – Freudenthal show 4 – Haná a Slezsko, Galerie Freud & Thal, Bruntál; 2017 – Pole, Důl Michal, Ostrava; Proud času, Galerie Caesar, Olomouc; Pole /Adéla Janská, David Jedlička, Dagmar Maturová, Magdalena A. Turzová/, Důl Michal, Ostrava; 2019 – Druhá směna, Muzeum Prostějovska, Prostějov.
Magdalena Turzová (*1978), malířka původem z Uherského Brodu, se dlouhodobě zabývá realističtějším pojetím, s výraznými expresivními prvky v tazích i barvě. Realismus samotný a viděné samo nejsou jejím cílem: městská krajina, každodenní předměty, nářadí, architektura a přilehlá vegetace jsou jí spíše prostředkem k prožívání přítomnosti a tohoto místa. Prací na uchopování neuchopitelné podstaty vytváří vizuálně mocné artefakty. Turzová přešla od figurativní malby ke kritickým popisům současného moravského venkova. Maluje detaily novodobé venkovské architektury, výseče ze zahrad, pozoruje banální úseky každodenního života (skleník, balíky slámy, odložené křeslo, billboardovou desku na stromě), proto aby jim dávala jiný vizuální smysl. Turzové malba je záznamová a současně očistná.
HERES Jan
* 2.2.1992, St. Gallen, Švýcarsko
STUDIUM / 2011 – 2017 Akademie výtvarných umění, Praha (Michael Rittstein)
VÝSTAVY / 2012 – Figurama 12, Fakulta architektury ČVUT, Praha; Figurama 12, Letiště Václava Havla, Ruzyně, Praha; Figurama 12, Avalon Business Centre, Plzeň; Figurama 12, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Zlín; 2017 – New Wave – Diplomanti AVU 17 / AVU Graduates 17, Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění, Praha; 2019 – Filip Švehla, Jan Heres: 370 dní slunečno, Jan Čejka Gallery, Praha 1;
Vystudoval malbu na pražské AVU a jeho aktuální poloha tvorby je inspirována studijním pobytem v Indonésii a ve španělské Valencii. Zde také začal naplno využívat ostré odstíny barev i náměty jako jsou tradiční jávské rituální masky, ale i portréty, fascinované místním obyvatelstvem. Ty ztvárňuje do nejmenších detailů a propojuje např. s grafickými technikami.
MINÁŘ Ondřej
* 15. 10. 1990, Praha
STUDIUM / 2015 – 2019 Akademie výtvarných umění, Praha (M.Mainer); 2019 – 2021 Akademie výtvarných umění, Praha (M.Meduna).
VÝSTAVY / 2018 – Rozbřesk – současná krajinomalba, Zámek Pardubice, Pardubice; 2019 – Pohled do krajiny: Očima mladých umělců, Galerie České spořitelny, Praha; 2021 – Vyhořelé múzy, vyléčená monstra: Diplomanti a diplomantky AVU, Akademie výtvarných umění, Praha.
Ondřej Minář je malíř realista, jenže se věnuje výhradně zobrazivé malbě a kresbě. Ve své práci, která zahrnuje krajinomalbu, zátiší a figurální motivy, hledá a s fascinací interpretuje světlo, prostor a hmotu, coby projevy nekonečna i světa mrtvých. Na svých plátnech sleduje emocionální autenticitu a nepodbízivou duchovnost stejně jako kvalitu výtvarného projevu. Je čerstvým absolventem AVU, kde zakončil studium diplomovou prací na téma krajina na Marsu, jakožto východisko pro uchopení odvěkých a vždy přítomných lidských zkušeností jako jsou touha po nekonečnu, hlasy nevědomí, tušení druhých světů apod., ale i východiskem pro osobní zaujetí pustinou, dálkou a monumentalitou prostoru.
Psali jsme: