Spolkový dům hostí výstavu dvou významných osobností, kutnohorských rodáků, akademických sochařů Stanislava Kostky a Miloslava Smrkovského. Nenechte si ji ujít

Vernisáž výstavy tvorby dvou významných osobností, kutnohorských rodáků, akademických sochařů Stanislava Kostky a Miloslava Smrkovského, se 9. září ve Spolkovém domě setkala s velkým zájmem veřejnosti. Poté, co dozněla píseň v podání USPS Tyl pod taktovkou sbormistra Zdeňka Licka, moderátor Michal Trnka přivítal Soňu Kostkovou, manželku sklářského výtvarníka a akademického sochaře Stanislava Kostky a Martu Nadějovou, dceru akademického sochaře a restaurátora Miloslava Smrkovského.

Přítomné pozdravil také starosta města Josef Viktora, který se slavnostního zahájení výstavy účastnil spolu s místostarostkou Silvií Doušovou. O životě  a díle obou Mistrů promluvila Dana Vepřková, profesorka Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře (slova o životě a díle obou významných autorů, která při vernisáži zazněla, přinášíme níže). Kurátorem výstavy, kterou pořádá město Kutná Hora, je Jaromír Procházka.

Výstava bude otevřena až do 9. října denně od 10 do 12.30 hodin a od 13 do 17 hodin. Nenechte si výstavu ujít.

Stanislav Kostka, sklářský výtvarník a sochař se narodil v Kutné Hoře 9. března 1939. Po vystudování zdejšího gymnázia pokračoval v letech 1958 až 1960 ve studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pokračoval ve vyšším studiu v letech 1961 – 1967  ve speciálním ateliéru sklářského výtvarnictví.

Pětileté studium zakončil státní zkouškou a po absolvování vojenské služby začal pracovat ve sklárnách v Železném Brodě jako sklářský výtvarník. Během svého profesního života neztratil s naším městem kontakt, a tak jeho skleněné plastiky mohli v roce 2017 vidět návštěvníci a účastníci Ortenovy Kutné Hory. Při tvorbě využíval různé sklářské techniky a postupy, mezi které patří pískované a lité a tavené sklo, vitráže, sklo zakládané do olova.

Stanislav Kostka byl dlouholetým členem Klubu rodáků našeho města. V roce 2007 se vrátil a přistěhoval do milované Kutné Hory, kde také v roce 2020 zemřel. Jeho tvorba byla prezentována na mnoha výstavách jak domácích tak i zahraničních, kde získal řadu prestižních ocenění. Přestože se hlavně zabýval realizací užitého a architektonického skla, můžeme jeho jména zaznamenat i v oblasti malby, grafiky, skleněných plastik nebo návrhů medailí.

Miloslav Smrkovský, akademický sochař a restaurátor se narodil v Kutné Hoře v roce 1926. První předpoklady pro budoucí profesi získal v řezbářské dílně pana Františka Charváta. Bezprostředně po skončení 2. světové války studoval v Praze na Státní ústřední škole bytového průmyslu. Po absolvování této školy pak pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Zde se věnoval hlavně kamenosochařství a figurální kresbě. Souběžně s tím studoval pedagogickou fakultu UK, obor výtvarná výchova. Po studiích žil a pracoval v Kutné Hoře. Věhlas získal především jako sochař a restaurátor význačných historických památek. Mezi jeho sochařské realizace patří například památník u kostela Sv. Trojice z roku 1957, v následujícím roce to byla realizace památníku z 2. světové války. Jeho tvorbu mohli Kutnohořané vidět i v městském parku či při návštěvě hotelu Mědínek, kde byla umístěna plastika s názvem Vrchlice, dále to byla socha s názvem Jaro umístěná v Malíně. Výraznou stopu zanechal při renovaci menzy, sedilia a ambonu v chrámu svaté Barbory. Dále mezi jeho restaurátorské a sochařské práce patří řada  soch umístěných v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Zde působil v letech 1990 až 1999. Svoji nesmazatelnou stopu zanechal i při restaurování polychromovaných plastik v interiéru Sv. Jana Nepomuckého v Kutné Hoře.

Miloslav Smrkovský aktivně pracoval pro památkové rezervace v Kutné Hoře, Hradci Králové, Havlíčkově Brodě, Českých Budějovicích a v Praze. Podílel se na záchraně a renovaci mnoha uměleckých památek mnoha zámků, kostelů a civilních staveb. Určitě k nejvýznamnějším akcím patřila renovace soch pro Staroměstský orloj, dále plastik pro výstavu Českého barokního umění v Miláně a v Londýně. Velmi často spolupracoval se svojí dcerou Martou, anebo s akademickým malířem Jaroslavem Altem starším. Ve své vlastní tvorbě byly jeho oblíbenými tématy postavy žen a dívek, mateřství, ale tvořil i portréty a medaile. Jeho životní osud se uzavřel v březnu roku 2009.

pra

Zavřít menu