Bite Back je název výstavy obrazů Jana Herese, která byla 11. listopadu zahájena v Galerii Felixe Jeneweina města Kutné Hory, v prvním patře Domu U havířů v Šultysově ulici. S dílem tohoto autora se mohla veřejnost seznámit v kutnohorské galerii již v září při prezentaci tvůrčích výsledků letošního ročníku Sympozia současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora, kterého se Jan Heres účastnil.
Jak uvedl Aleš Rezler, kurátor výstavy a ředitel galerie, Jan Heres (2. 2. 1992, St. Gallen, Švýcarsko) je absolventem pražské akademie, kde prošel malířským školením hned ve dvou malířských atelierech a to u docenta Michaela Rittsteina a u profesora Jiřího Sopka. „V letech 2014 až 2015 byl Jan Heres na studijním pobytu v Jakartě v Indonéském institutu umění, kde se seznámil nejen s jinou kulturou, ale i s jiným přístupem k vnímání barev. Je zaujat rituálními jávanskými maskami, které maluje v jejich původních barevných významech, do nejmenších podrobností. Malbu propojuje i s grafikou,“ řekl mimo jiné Aleš Rezler a doplnil, že v letech 2017 až 2018 odjel Jan Heres na studijní pobyt do španělské Valencie, odkud pochází série maleb koupajících se a slunících se poloobnažených těl s ostrou takřka signální barevností.
Výstava potrvá do 31. prosince, otevřena je denně od 9 do 12 a od 12.30 do 17 hodin. Na Štědrý den a Boží hod vánoční je galerie uzavřena.
pra
Psali jsme:
Jan HERES (*1992, St.Gallen, Švýcarsko) je absolventem pražské akademie, kde prošel malířským školením v atelierech doc. Michaela Rittsteina a prof. Jiřího Sopka. Na počátku studia disponuje obvyklou malířskou výbavou, která mu umožňuje absorbovat vlivy obou ateliérů a dospívá k živé expresionistické malbě s vášní pro kolorit, pro zachycení neobvyklé intimní atmosféry a zejména pro figuru. Prakticky až v roce 2015 máme možnost pozorovat na Heresových plátnech neobvykle širokou stopu štětce, větší zájem o čisté barevné tóny, který postupně vygradoval v úplné opuštění konceptu lomeného tónu. Tato změna souvisela s Heresovým studijním pobytem v jiném, mimoevropském kulturním prostředí. V letech 2014–2015 absolvoval studijní pobyt v Jakartě v Indonéském institutu umění, kde se seznamuje nejen s jinou kulturou, ale i s jiným přístupem k vnímání barvy. Je zaujat rituálními jávanskými maskami, které maluje v jejich původních barevných významech, do nejmenších podrobností. Malbu propojuje i s grafikou. K dalšímu vývojovému zlomu přispívá studijní pobyt ve španělské Valencii v letech 2017–2018 odkud pochází série maleb koupajících se a slunících se poloobnažených těl s ostrou takřka signální barevností žlutí, modří, červení a také oranžových tónů. Do závěru toho období spadají i koláže, pracující s tvarem, střídáním barev a kompozicí z kterých vytvářel buď objekty nebo plošné nástěnné instalace z vyřezaných segmentů. Zkušenost s tímto typem práce ho posunula v malbě k jeho současnému rozvržení obrazové plochy, která zcela opouští snahu o modelací a pracuje čistě s tvarem a barvou. Škála používaných technik, s nimiž pracuje s barvou je pestrá, používá olej a akryl v nejrůznějších kombinacích, využívá sprej, paintbrush, litou kresbu i klasickou malbu. Čisté akrylové plochy jsou podkladem, na který vrství další fáze obrazu, vykrývá lepicími páskami části, kde se další vrstva barvy nemá objevit a naopak. Divoké kombinace střídání technik pak poskytují všem jeho malbám živelný charakter (Rituál, 2022). Volba námětů Heresových obrazů souvisí buď s konkrétní osobní zkušeností, prožitkem, příběhem (Zlatá náušnice, 2021; Kousnutí, 2021), anebo je výsledkem dnes obvyklého scrollingu, kdy je display telefonu zahlcován enormním množstvím informací, vizuálního materiálu a diferentního obsahu. Přesně takovou iracionální vizuální směs se pak snaží Heres přesunout na obrazové plátno (Výstřel, 2022). Během jeho letošní účasti na jeneweinovském sympoziu vytvořil sérii eroticky zabarvených pláten. Stejně tak se na této jeho samostatné prezentaci „Bite Back“ složené z nejnovějších jeho maleb setkáme s velkoformátovými figurálními plátny a cyklem Les femmes, které reagují na jeho pobyt ve Spojených státech. Na Floridě strávil březen až duben 2022 díky rezidenčnímu pobytu pořádaném Think + Feel Contemporary Gallery v Miami. Enormní zájem o genderovou diskuzi, který v Americe stále probíhá, ho přiměl k vytvoření postav s nejasnou genderovou orientací. Důraz na formát asociuje podobně míru pozornosti, která je genderovému obsahu za oceánem poskytována. Stálejší Heresův zájem představuje další téma a sice hlavy, která sama o sobě je zástupným symbolem postavy či individua. Cyklus těchto menších formátů je autorovi prostorem pro verifikaci malířských technik a studijním materiálem pro jejich kombinování. Propojuje vzájemně čistou barevnou plochu s jasnou hodnotou s variantní vrstvou a hýřením tónů propíjené či lité malby. A Heres si ověřuje nejen techniku, věnuje se i výrazu tváře, zkoumá lidskou psychologii a charakteristiku. Vždy máme ale na paměti, že jde u něj o barvu a její fungování. Nejpřesvědčivější je v případech, kdy komponuje segmenty klasické olejomalby, které je vlastní přirozená estetika výtvarné zkušenosti, měkkost i expresivita malby štětcem se zbývajícím řešením obrazu a novějšími způsoby nanášení barvy. Volba obsahu a formy je u Jana Herese tím, co nám říká, ano, toto je aktuální současná malba.
Aleš Rezler