Opuštěná Zelenkova vila v Masarykově ulici se v pondělí večer stala dějištěm zahájení inscenace Moc bezmocných. Představení podle eseje Václava Havla v podání brněnského divadla Feste přivezlo do města pod Barborou pražské Divadlo X10, které v Kutné Hoře pravidelně pořádá divadelní festival a další kulturní akce. Uvedení inscenace, které probíhalo jako audiowalk, se odehrálo přímo na den Havlových narozenin, tedy 5. října.
Při vstupu na setmělou zahradu u bývalé továrníkovy vily, jejíž okna se po dlouhé době rozzářila do tmy, dostali návštěvníci k dispozici sluchátka. Ta diváky doprovázela představením i ve veřejném prostoru, při cestě do bývalého sedleckého pivovaru. Cestou bylo několik zastávek a promítání. V průběhu večera zazněly texty Václava Havla (Moc bezmocných, Dopisy Olze a další) a Vladimíra Hanzela (Zrychlený tep dějin). „Hraje se nikoliv v divadelních budovách, ale ve veřejném prostoru měst. Vzniká vždy nová, původní verze, která pracuje s charakterem veřejného prostoru daného místa. Autoři vždy znovu připravují sekundární textové a audiovizuální materiály, hledají vždy takové, které souvisejí s osobou a dílem Václava Havla v kontextu místa či města,“ je uvedeno k představení na webových stránkách Divadla Feste. Jak řekl režisér inscenace Jiří Honzírek, text je nepříjemně aktuální, diváky čekala procházka v pravém smyslu divadelní, při níž hlavní roli hrálo slovo, akce, pohyb, obraz a hudba. „Divadelní představení v této formě jsem navštívila poprvé,“ uvedla místostarostka Silvia Doušová, která byla mezi diváky. „Část představení se odehrávala v ulicích sídliště, díky čemuž jsem prostor sídliště měla možnost vnímat zcela z jiného úhlu pohledu. Nečekaným okamžikem byl rovněž moment, kdy jsme my diváci postupně nasedali do auta a procházeli výslechem. To bylo hodně autentické.“ Na konec představení konstatovala, že lepší oslavu narozenin by si Václav Havel ani nemohl přát.
Ještě před zahájením představení si mohli návštěvníci prohlédnout bývalou továrnikovu vilu. Sama o sobě skrývá smutné příběhy a osudy jejích stavebníků – manželů Gréty a Lea Reinigerových i kutnohorského rodáka, významného českého architekta, scénografa a designéra Františka Zelenky, který ji pro ně navrhl. Ve vile, kam se v březnu 1939 nastěhovali a kde plánovali vychovávat své děti, společně stárnout, měli příležitost pobývat pouhé tři roky. S židovským původem manželé Reinigerovi, stejně jako rodina Františka Zelenky, neunikli deportaci a krutému, nelidskému ukončení života v koncentračním táboře. Vila pak sloužila čtyřicet let jako jesle a poté jako ústav pro mentálně a tělesně postižené děti. Vila je v majetku města a o jejím dalším využití zatím nebylo rozhodnuto.
Monika Pravdová
