V neděli 19. září byla v katedrále Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana zahájena výstava obrazů, akvarel a enkaustik malířky Jitky Rudolfové. Jedná se o čtvrtou autorskou výstavu kutnohorské rodačky, kterou bude možné v podkroví sedlecké katedrály zhlédnout až do konce října. Jitka Rudolfová o sobě nerada hovoří jako o malířce, přesto se její láska k malování a tvoření vůbec vine jako červená nit celým jejím životem.
Slavnostní vernisáž zahájil úvodním slovem farář sedlecké farnosti Pavel Tobek. Ten svou řečí poukázal na název celé výstavy „Co na srdci, to na plátně“ a připomenul jak důležité je nejenom v životě umělce otevřít svoje srdce. Na jeho slova navázala vnučka malířky, Monika Pravdová, která zavzpomínala na dětská dobrodružství u svých prarodičů. „Byla to právě babička, která nás vedla k lásce k umění. Celé léto jsme pod jejím vedením malovali, tvořili z nepřeberného množství různých materiálů a poslední srpnový týden se společně radovali nad výstavou všech našich děl. Dnes se radujeme z výstavy skutečné, v kruhu poněkud větším, o to radostnějším.“. Autorka sama byla stručná, vše podstatné totiž vypráví svými obrazy.
Výstava je nainstalovaná v podkroví sedlecké katedrály a je rozdělena do tří ucelených částí. První je věnována krajině v okolí Řeplic, tedy místa, kde má malířka svůj ateliér. Druhá část v rozšířené části podkroví představuje soubor tzv. enkaustik. V poslední se naopak malířka vrací do milované Kutné Hory. Na plátnech se tak střídají kutnohorské dominanty v čele s chrámem sv. Barbory a kostelem sv. Jakuba s místy méně známými, mnohokrát již zcela zaniklými.
Výstava „Co na srdci, to na plátně“ je milá, laskavá, dojemná a návštěvníky katedrály pohladí na duši. Jak stojí v úvodní tiráži: „Procházet výstavou obrazů paní Rudolfové je jako projít přes upravenou zahradu až do domu, kde voní čerstvě upečený koláč, natrhané květiny, rozdělané terpentinové barvy a kde vládne klid a rodinná sounáležitost.“ Přesně takový pocit výstava v návštěvníkovi zanechává.
Radka Krejčí
