Kutnohorský rodák, jazzman, hráč na bezpražcovou basovou kytaru a skladatel Pavel Jakub Ryba potěší po dlouhé odmlce hudbou domácí publikum. Jeho koncert, zařazený do programu oslav 30. výročí zápisu města na Seznam UNESCO, se v sedlecké katedrále uskuteční 16. května od 19.30 hodin.
Jako host spolu s ním, Tomášem Křemenákem (saxofony, flétna, melodion) a Jiřím Kollmanem (perkuse), vystoupí přední anglický jazzový trumpetista Bryan Corbett. Součástí programu bude i křest v pořadí desátého CD s názvem Jazzy Fish Tales a jeho požehnání farářem P. Pavlem Tobkem.
Pavel Jakub Ryba považuje možnost vystoupit v sedlecké katedrále nejen za návrat na koncertní podia, touhu znovu začít koncertovat, ale i za osobní zpověď. „Kde jinde se zpovídat než v kostele,“ řekl Pavel Jakub Ryba s tím, že ke spolupráci vždy oslovuje muzikanty, kteří jsou něčím výjimeční, kteří dokáží hrát s radostí a do hudby vložit kus svého srdce. Pavla Jakuba Ryby jsme se zeptali:
Vystupoval jsi na předních hudebních scénách v New Yorku, Washingtonu, Buenos Aires, Chile ale dokonce i v cirkusovém šapitó Bush Roland. Co to pro Tebe znamená vystoupit v katedrále v Sedlci?
Pro mě je to takové zadostiučinění. V době covidu jsem přestal hrát. Najednou jsem necítil tu potřebu, bylo to těžké období. Myslel jsem, že už nebudu hrát vůbec. Ale práce na posledním CD, které teď vyšlo, mi doslova zachránila život. Znovu jsem našel chuť k hraní. Nechtěl jsem udělat jen obyčejný koncert, protože se jím vlastně vracím a současně uzavírám nějakou životní etapu. Katedrála v Sedlci je úplně nejkrásnější prostor. Jsem šťastný, že tam bude i pan farář, který novému CD požehná.
Jak se liší koncert v katedrále od ostatních podií, kde jsi vystupoval? Uzpůsobíš tomu program koncertu?
Program je úplně nový. Ten prostor sám o sobě člověku napoví, jak se tam má chovat, jak hrát. Beru to i jako osobní zpověď a kde jinde se zpovídat, než v kostele.
Na novém CD s názvem Jazzy Fish Tales jsi zvěčnil i virtuozní styl hraní zesnulého Deana Browna… v rámci turné jste spolu vystoupili i v České 1 v Kutné Hoře. Jaký byl vlastně váš vztah? Ovlivnil nějak tvoji tvorbu?
Samozřejmě, strašně moc. S Deanem jsem se seznámil asi v roce 2006. V rámci turné jsme koncertovali nejen v České republice, ale i na Slovensku. Naučil mě něco, co mezi muzikanty v Čechách moc není. Řekl bych, že my Češi se tak trochu „ulejváme“. Naučil mě takové to řemeslo. Hraní bral vždy totálně profesionálně, ne, že to nějak dopadne. Byla to lekce toho, jak hrát naplno a přitom zůstat svobodný a užívat si to.
Jako host v katedrále spolu s Tebou vystoupí přední anglický jazzový trumpetista Bryan Corbett. Už jsi s ním v minulosti spolupracoval?
Ano. S Bryanem jsme se seznámili v Anglii, kde jsem hrál se svým triem na festivalech. Před lety jsem s ním měl malé koncertní turné po České republice. Je to vynikající trumpetista. Proto jsem ho oslovil i ke spolupráci na CD. Je sólistou Birmingham Symphony Orchestra, BBC TV a hlavně je to úžasný člověk.
Jak si vlastně vybíráš muzikanty ke spolupráci?
Podle toho, jak se mi líbí, jak hrají. A také jak jsou originální, jiní, než všichni ostatní. Dobrých muzikantů je ve světě je hodně, ale někteří jsou prostě výjimeční. Dalším na mé desce je fenomenální Erik Truffaz, což je současná hvězda, ve světě hodně respektovaný trumpetista. Oslovil jsem je ke spolupráci k nahrávkám, ale nechal jsem jim svobodu. Věřím, že když oslovím tyto skvělé lidi, poslechnout si tu muziku a přesně se do ní zapojí, zahrají sami sebe.
Koho dalšího bys chtěl oslovit ke spolupráci?
No, to je těžké. V tomto ohledu jsem si už docela dost splnil. Je m i líto, že Dean Brown už tu není, zemřel dva, tři měsíce po natáčení. Byli jsme domluveni na dalších nahrávkách, na dalším turné a v podstatě na koncertě v katedrále měli být všichni tři hosté z CD. Mám rád muzikanty, kteří dokáží hrát od srdce, předávat tu energii.
Co bys chtěl, aby si posluchači odnesli z koncertu v sedlecké katedrále?
Budeme hrát s radostí. Zdá se to povrchní říkat o tom, že chceme rozdávat radost, lásku, energii. Já to opravdu tak myslím. Když se nám to podaří a přeskočí znovu ta jiskra, tak to pro nás všechny bude ten nejkrásnější dárek.
M. Pravdová