Milá redakce. Nedá mi to, abych se s Vámi nepodělila o své poslední zážitky z cest. Již léta jsem na penzi, manžela jsem pochovala před mnoha lety, děti odrostly a tak s vrstevnicemi jezdíme na výlety. Druhou říjnovou sobotu jsme navštívily Kutnou Horu a ve snaze poznat její okolí jsme se zúčastnily pochodu Za malínským křenem.
Již při přestupu na hlavním nádraží do lokálky mne udivil počet cestujících, kteří se tam ani nemohli vejít a všichni vystoupili ve stejné zastávce a pokračovali stejným směrem. S nimi jsme dorazily k malé, ale útulné klubovně, kde již byla spousta dalších účastníků.
O vše se starala skupina mladých a sympatických organizátorů. Jedni byli na presentaci, druzí podávali občerstvení nebo prodávali cukrářské výrobky od členů pořádajícího spolku, či stavěli grily na klobásy. Daly jsme si kávu a k tomu zákusek. Mnozí si pak dávali na rozjezd dršťkovou polévku, kterou si pochvalovali.
Cesta nás vedla po značených cestách pod nádherným panoramatem Kutné Hory hlubokým údolím podél Vrchlice, kde byl dokonce tunel u Spáleného mlýna.
V Malešově jsme okusily místní pivo a prohlédly si tamní tvrz. Cestou zpět jsme dorazily na Škvárovně na kontrolu. Opět milí mladí pořadatele, posezení s občerstvením, dokonce i vzduchovkou jako za mladých let jsme si zastřílely.
Dala jsem se tam do řeči s jedním místním starším pánem, trochu proplešlým a mírně obtloustlým, a ten mi vyprávěl o organizaci pochodu, o letošní účasti sedmi stovek účastníků, o místním turistickém spolku i o značených cestách, po kterých jsme šly a které oni udržují. Také mi sdělil, že je podporuje Město Kutná Hora a Česká unie sportu, za což jsou jim vděčni. Cestou do cíle holky říkaly, že to byl místních turistů předseda.
V cíli byla velmi milá klobása s křenem do zlatova opečená a kutnohorské pivo.
Takže příští rok přijedeme zase.
Vaše Jára Cimrmanová
Odbor Klubu českých turistů Liptákov
PS. Od organizátorů pochodu: Čtenáři, kteří nedokázali odlišit realitu od fikce v tomto článku jsou vítáni na příštím ročníku. A nejenom oni.