No dobrá, možná může někomu použití slov veletok a běsnící v souvislosti s Vrchlicí připadat jako poněkud nepřiměřené. Nicméně při pohledu na fotografie Petra Snížka a Petra Čivrného jistě uznáte, že i ten Pách může vypadat při průtoku osm kubíků celkem nebezpečně!
Když jsem na narazil na reportáž Petra Snížka, šéfredaktora vodáckého magazínu HYDRO, hned mě napadlo mu napsat, jestli bychom ji nemohli převzít do Kutnohorských listů. A vzhledem k tomu, že autor souhlasil, můžete si jeho bezprostřední dojmy ze středečního vodáckého řádění na Vrchlici přečíst i u nás.
Jan Šmok
Středeční blesková Vrchlice
Už začátkem týdne někteří nadšenci naznačovali, že by se možná mohlo z vodáckého hlediska některý den poštěstit. Předpovědi slibovaly třeskuté oteplení a i nějaký ten déšť. Ideální kombinace. Ve středu ráno vyrážím do práce a hned jak dosednu uklidním se u vodočtů. Nikde nic extra zajímavého, můžu v klidu pracovat celý den.
Jenomže akčnější šťouralové se nenechali ranními stavy odradit a v deset hodin vyšťourali, že tečou středočeské pecky Vrchlice a Doubrava z Bílku. Začalo klasické dohadování, domlouvání a zmatek. Tak kam pojedem? Kdo vezme auto? V kolik kde mužete bejt? Nakonec se stalo, že jsem si v práci píchnul tři hodinky a odešel, Číva s Matesem zdrhnuli deset vteřin po sobě ze stejnýho kanclu, aby si lidi okolo nemysleli, že odcházej spolu, Mireček akci na poslední chvíli odpískal a byli jsme tedy tři.
Volba padá na Vrchlici, budeme tam brzy, má krásných 8 kubíků, což se jen tak nevidí a zaskáčeme si. Na Bílek se nám na odpoledne zdálo daleko a moc starostí. Cesta uběhla rychle.Jak jinak, když jsme tak natěšení a už se převlíkáme na hrázi velkého rybníka u kontejnerů pro chatařskou kolonii. Číva se asi těšil ze všech nejvíc a místo spoďárků si vzal dvě termotrika. Nikdo spoďárky navíc nevozíme, takže si kluk ušatej na nohy oblíknul triko a nevypadalo to úplně zle.
Jsou tu už zaparkovaný i jiný auta se zahrádkama a podivnýma samolepkama, takže asi nejsme sami. Na hrázi nás čekají Motejl, Spacák a Tomáš a už to stihli asi čtyřikrát otočit. Postarali se o větve, takže přicházíme k hotovýmu. Rybník je naštěstí bez ledu (alespoň v části potřebné k nasednutí). Vysvětlím klukům pohledem z hráze rybníka kudy co a jedeme poprvé. Vody je dost, člověk nezadrhne, bazény krásně propěněný, nádhera. U druhýho a třetího skoku hoši trochu zaváhají, protože muj popis, že druhý skok se jede zprava na střed a poslední na vlevo nebo středem byl asi moc složitý. Nicméně pro další jízdy už budou vědět.
Párkrát vynášíme a sjíždíme a skvěle se bavíme. Někomu se daří víc někomu méně. Takže jednou to skončilo Spacákovým bojem pod druhým skokem v mikrovracáku vpravo s půlkou lodi v padající vodě, jednou Tomášovým bojem ve válci pod třetím skokem a na závěr hromadným bojem tří zúčastněných v tomtéž válci. Úžasná show. Na závěr ježdění nás ještě Číva pobavil dvěma neúspěšnými pokusy o switch freewheel, které ovšem skončili letem přímo po hlavě do ledové pěny pod vodopádem. Žádná závist. Asi se potřeboval řádně vyráchat. Po druhém pokusu to vzdává a končíme.
Jak to tak shrnout. Kolikrát jsme si to vynesli nevím, odhaduju nejmíň pětkrát. Voda byla krásná a nebylo ani extra ošklivo a zima. V každým případě lepší než každodenní rutina v hókně.
Autor: Petr Snížek, šéfredaktor vodáckého magazínu HYDRO
Nebyly nalezeny žádné obrázky