Na dvoře školy De Meerpaal v Haagu si hraje asi padesát dětí. Venku fouká vítr a prší, děti tu přesto tráví venku povinně všechny větší přestávky. Hrají fotbal, testují prolézačku nebo si povídají. Zpoza rohu je pozorují dvě školní ovce. Moderní cihlová budova De Meerpaal se nachází, jak název napovídá, kousek od moře. A její návštěvou začala pětidenní exkurze do Nizozemí, na kterou Eduzměna/Centrum podpory vzdělávání pozvalo ředitele, učitele a další partnery z oblasti vzdělávání.
Třicet osm zástupců škol z Kutnohorska a dalších pilotních regionů Eduzměny navštívilo deset škol a zúčastnilo se odborných přednášek. Cílem cesty bylo načerpat inspiraci v zemi, která má dobré výsledky zejména ve well-beingu žáků a je zajímavá i způsobem organizace škol. Mezi ministerstvem a školami zde fungují tzv. school boards – holandské verze českého středního článku. Ty za školy řeší nábor zaměstnanců, údržbu budov i vzdělávání učitelů. Díky tomu není vedení škol tak přetíženo provozními a administrativními povinnostmi.
„Dalším cílem je prohloubit propojení lidí z regionu,“ komentuje výjezd Ondřej Matějka, ředitel vznikajícího Centra podpory vzdělávání, které cestu uspořádalo.
Celkově skupinou rezonovaly silné dojmy z krásné architektury a nábytku, prosklené třídy a že tamní děti tráví zpravidla několik přestávek denně povinně venku. Že je na tamních školách velké ticho, že školy úzce spolupracují se svým širším okolím nebo že v Nizozemí chodí děti na základní školu od 4 do 12 let. „Nezažívají tedy stres ze změny budovy a zvykají si po celou dobu stejná pravidla,“ říká Miroslava Vagenknechtová, regionální průvodkyně Eduzměny/CPV a ředitelka MŠ v Chrudimi.
Skupina ale také viděla, že tamní školy mnohdy nemají vlastní jídelnu a tělocvičnu a vozí děti i čtvrt hodiny daleko autobusem nebo že ani čtyřleté děti po obědě neodpočívají, ale pokračují ve výuce.
„Školy jsou v Nizozemí prostoupeny jakousi lehkostí a klidem, který však není vynucován dosazenou autoritou. Umožňují ho spíš srozumitelně nastavené role a vzájemná spolupráce,“ říká Miloš Březina, vedoucí kutnohorského Týmu duševního zdraví. Holanďané podle něj lépe rozumějí potřebám dětí a žáci a učitelé mají méně hierarchický vztah. Děti si určují svoje rozvojové téma a učí se již od raného věku přemýšlet o své osobnosti, limitech a silných stránkách. „To je vynikající prevence duševních obtíží,“ komentuje to Březina.
„Hodně mě tam zaujal důraz na rozvoj socio-emočních dovedností dětí, například metodou PBIS,“ říká Lucie Francová, vedoucí oddělení školství a kultury na MÚ Kutná Hora. V mnoha třídách při vstupu do třídy děti na nějaké vizuální pomůcce označí, s jakou náladou přichází do školy, povídají si o tom s učiteli a během dne mohou své znaménko změnit. „Více řeší individuálně každého žáka,“ uvažuje Francová. Každá škola si zároveň stanovuje základní pravidla práce a chování, která důsledně dodržují všichni žáci i zaměstnanci. „Vytváří to bezpečné prostředí,“ dodává Francová.
Zástupkyni ředitelky ZŠ Církvice Šárce Viktorové se líbilo, jak nizozemské školy zapojují rodiče. „Třeba i formou společné snídaně či večeře,“ upřesňuje. Ocenila také že přizývají žákovské parlamenty do školské rady nebo že vedou školní týmy každodenní porady k úvodu a konci dne zaměřené na pocity. „A že dají dětem možnost jít ven i v dešti,“ směje se Viktorová.
Tak schválně, co z inspirace, kterou skupina v Nizozemí načerpala, se propíše do kutnohorských škol.
Lucie Römer
