Do redakční pošty jsem dostali hezký dopis od paní Komárkové, který popisuje pohled rodiče na okamžiky, kdy poprvé vypravuje svého potomka na týdenní pobyt v přírodě se školkou. Je také poděkováním učitelkám MŠ Pohádka. Uvádíme ho v plném znění:
Dnes se vrátily předškolní děti z Mateřské školy Pohádka zase zpátky do svých tříd.
Strávily týden na škole v přírodě v srdci Jizerských hor, se svými paními učitelkami a milým doprovodem z MŠ, jako jeden tým.
Minulé pondělí, když ráno před školkou naskočil motor autobusu a nám rodičům poskočilo srdíčko, hrdinně jsme rozjásaným pasažérům zamávali a rozešli se do svých domovů, za prací. Jako ve snu jsem koupila v Jednotě o rohlík míň a kráčela domů se směsicí pocitů, jak to náš syn, prvně z domova, zvládne..zda mu nebude špatně cestou, zda nebude brečet, stýskat si, kdy využiji možnosti zavolat a poptat se, kdy si pro něj asi pojedeme. Já bláhová!
Než jsem se doma rozkoukala – cink – přistála mi v mobilu fotka, jak se výletníci občerstvují zastávkou „u letadla“, blbnou na houpačce a nic jim nechybí! Všem okolo to ukazuji a s další maminkou si to pochvalujeme na dálku.
Obavy, jak to všechno všichni zvládneme se rozplynuly s každým dalším „cinknutím“. Sledovali jsme, jak si naši miláčkové pochutnávají na knedlících, jak si ráno zaznamenávají zážitky formou obrázků do skřítkovských deníčků, které jim paní učitelky s sebou nachystaly. Odpoledne přišel přímý přenos z jízdy na koníčkách, další dny z jízdy koňmo povozem, z exkurze k pejskům husky, z velké pěší výpravy k rozhledně Královka a další knedlíky- tentokrát borůvkové a děti šťastné a spokojené. A my to vše mohli prožívat s nimi!
Nakonec nám doma bylo v pátek ráno za děti líto, že už musí domů. A než jsme si pro ně zase k autobusu vyrazili, tak na nás vykouknul ze schránky jizerskohorský pozdrav plný kytiček a srdíček.
Odpoledne nás byla u školky zase plná ulice. S ostatními rodiči jsme se shodli, jak nedocenitelnou službu nám paní učitelky tímto výborným nápadem poskytly. Jak to dokázaly při tak nabitém programu, netuším, ale z předchozích zkušeností již vím, že v Pohádce umí zkrátka zázraky.
Závěrem..
Syn se doma po příjezdu rozhlédl a povídal mi, že si přijde nějak větší. Ano, všichni jste po tom týdnu větší (minimálně o ty knedlíky), ale především o tu obrovskou zkušenost, že jste zvládli být sami za sebe bez nás rodičů, součástí party blízkých. A tento první pocit hluboké sounáležitosti je úžasný vklad do dalšího života.
A tak už se ani nebojím 1.září. Půjdou přece do základní školy spolu.
Přeji všem z Pohádky krásné léto a mockrát za nás rodiče děkuji za nevšední péči, nápaditost a nasazení, s jakým stále pracujete!
Romana Komárková
