Zdá se, že jaro konečně vyhraje svůj boj s letošní dlouhou a mrazivou zimou, aby pak s nasazením všech sil dohnalo, co zameškalo, pučelo, zelenalo se i rodilo a jakoby nic předalo svou vládu všemi tolik očekávanému a milovanému létu. …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Chudák jaro. Občas si letos připadám jako ono. Obzvlášť, když ne svou vlastní vinou zaspím (dlouhá bytová komise bezprosředně po dopolední práci v lékárně, nabitá úkoly a nelehkými rozhodutími, zakončená úprkem do školky, veselým skotačením po zahradě a nadměrnou živostí dorůžova v odpoledních hodinách vyspinkaných ratolestí poskakujících nad poloztuhlými těly odpočinkuchtivých rodičů, jež z tohoto periodicky se opakujícího stavu vysvobodí až krátké a přerušované snění) a jako poslední rozrážím masivní dveře kutnohorské radnice pět minut po zahájení.
Mladší syn mává za potlapkaným sklem a starší je spokojený, že opět dřív než do školky poveze s tátou dodávkou mamku do té věže, kde schůzuje. A já v těch několika málo zbývajících minutách koncentruji myšlenky, připravuji si řeč ke „svým“ bodům středečního jednání a ujišťuji se, že má včerejší bytová, předvčerejší sociální a předtýdenní zastupitelská rozhodutí byla správná. Nemáme to lehké, já a jaro, ale nakonec se všechno podaří. Stromy se zazelenají a vykvetou, ptáčci vyletí z hnízda, bude teplo, městské byty se postupně obsadí, v Malíně zkolaudují sokolovnu a kluci pojedou na výlet.
Když potom vyslechnete u vany plné pěny dobrou radu manžela našemu skoro pětiletému Honzíkovi, ať se žení až tehdy, když si je opravdu jistý, že poznal tu pravou ženu, se kterou chce být po zbytek života, víte, že jaro je tady. A to je lásky čas. Čas udělat něco pro své okolí a nebo třeba jen pro sebe. Třeba si jej konečně najít pro své kamarády a posedět s nimi pár hodin na té rozkvetlé zahradě.
Laďka Krčmářová, zastupitelka
.