Hornickému spolku Barbora se ve spolupráci s kolegy z České speleologické společnosti v rámci druhé etapy prací podařilo začátkem března otevřít v podzemí cestu do rozsáhlého středověkého důlního díla. Na původní štolové patro narazili po vyzmáhání třiadvacet metrů hluboké historické jámy Čapčoch. Ta se nachází částečně pod stávajícími garážemi v Kudrnově ulici. Jak jsme již informovali v lednovém vydání Kutnohorských listů, podobný projekt podle slov Petra Zemana, jednatele Hornického spolku Barbora, byl prováděn v Kutné Hoře naposledy v 60. letech. Odborníkům umožní monitorovat podzemní prostory a zajistit tak bezpečnost na povrchu.
V rámci první etapy se loni na jaře podařilo novodobým havířům vyhloubit za trafostanicí v Kudrnově ulici přístupovou šachtu a v osmi a půl metrech pod zemí prokopat rozrážku až k historické jámě Čapčoch. Po jejím odstavení, zajištění, se jim naskytl pohled na hlušinou zasypanou jámu o profilu 250krát 125 centimetrů. Očekávali tedy, že jáma bude větší, než původně předpokládali. Opak byl ale pravdou. Po několika metrech těžení hlušiny se profil svislé jámy zúžil na pouhých 45 centimetrů. Jak potvrdili členové spolku, s tak úzkým profilem se zatím nesetkali. „Nakonec jsme museli změnit techniku. Z okovů jsme přešli na kýble, z dlouhého rýče na polní lopatku. Jinak to nešlo,“ konstatoval Petr Zeman a zdůraznil, že úplně vyzmáhat šachtu v tak náročných podmínkách – v tak úzkém profilu a v takové hloubce – a zároveň dodržet všechna pravidla pro bezpečnou práci se v Kutné Hoře doposud nepodařilo. „V tom jsme tady v Kutné Hoře asi jedineční. Je to krásná záležitost, ručně tesaná, křesaná šachta,“ dodal.
Zatímco horní část jámy je hrubá, částečně zvětralá, ve spodní části je daleko více stop ruční práce středověkých havířů. Zajímavé jsou podle Ondřeje Maliny z Národního památkového ústavu jasně dochované paralelní zářezy od lan. „Je zajímavé, že takto úzký profil dokázali tehdejší havíři využít, obsluhovat, dostat do něj provoz, který potřebovali,“ doplnil Ondřej Malina.
K zachycení nálezového stavu a dokumentaci detailního obrazu profilu jámy poslouží laserové skenování, které provedl 21. března profesor Karel Pavelka z katedry stavební geomatiky ČVUT Praha. Pro Hornický spolek Barbora zajišťoval i laserový sken podzemních prostor v lokalitě na Bylance IV. Při zaměřování podzemních prostor se setkává s různými podmínkami, někde je při měření nutné brodit se ve vodě, lézt po žebřících, prolézat nepřístupné prostory. V tomto případě se nechal v bezpečnostním postroji i s měřicím přístrojem spustit lanem svislou jámou až do hloubky třiadvaceti metrů.
Po přesné dokumentaci jámy je v plánu dle projektu vytvoření bezpečné cesty do dolu a zahájení průzkumu, sanačních prací v podzemí. Minimální archeologické nálezy v zásypu jámy hlušinou mohou podle slov Petra Zemana nasvědčovat tomu, že k zásypu mohlo dojít ještě za provozu dolu, anebo v době, kdy byly kutací práce přesunuty do jiného pásma.
„Dole jsme objevili poměrně velké náraziště a kousek od něj hloubení. Pracovně mu říkáme nádraží. Pravděpodobně to vypadá na vodotěžnou šachtu. Předpokládáme, že v nadložní části by se mohly skrývat trejvové jámy, které šly do větších hloubek a měly by mít daleko větší profil,“ dodal Petr Zeman.
M. Pravdová
