Správa kutnohorských hřbitovů zahrnuje mnohem víc než jen údržbu zeleně a evidenci hrobů. Na otázky odpovídal Josef Kraus, vedoucí správy hřbitovů.
Můžete čtenářům představit, jak širokou agendu vlastně zahrnuje správa hřbitovů v Kutné Hoře?
V kanceláři správce lze vyřídit veškeré záležitosti související s uzavíráním nájemních smluv k hrobovým místům, kolumbárním schránkám, s provozem hřbitovů i smuteční síně. Agenda je velmi rozsáhlá a její rámec – v souladu se zákonem o pohřebnictví – vymezuje Řád veřejného pohřebiště (dále jen Řád). Ten je pro správu i provoz pohřebišť zásadním dokumentem. Nájemci, majitelé hrobových zařízení i všichni návštěvníci jsou povinni se jím řídit. Totéž platí pro právnické osoby, které v areálech poskytují své služby. Ne každý však Řád bere na vědomí a respektuje – a následná vysvětlování bývají často velmi náročná.
Kolik hřbitovů město spravuje?
Celkem šest. Největší hřbitov U Všech svatých je od roku 2007 v majetku města. Hřbitovy v Sedlci, Malíně, na Kaňku, u sv. Trojice a evangelický jsou ve vlastnictví jednotlivých farností. Jejich provoz a správa jsou od roku 2002 zajištěny smlouvami uzavřenými s vlastníky.
Je kapacita hřbitovů dostačující?
V současnosti už ano. Pomohla k tomu důkladná revize všech hrobů a hrobek – vyšší stovky z nich byly opuštěné, neudržované a dlouhá léta nevyužívané. Kritická situace panovala především v Sedlci a na Kaňku. Po odstranění většiny opuštěných hrobů se situace výrazně zlepšila a noví zájemci si nyní mohou své místo vybrat. Šlo o mravenčí a časově náročnou práci. Bylo nutné prověřit všechny dostupné evidence a neznámým majitelům – prostřednictvím různých forem upozornění – dát možnost se k hrobům přihlásit a jejich užívání zlegalizovat. Dosud se to podařilo u 57 z nich, na což jsem hrdý. Většinu těchto hrobů totiž spojoval stejný osud – smutný příběh, o němž často pozůstalí ani nevěděli. Za důležité považuji také zachování historicky cenných hrobových zařízení, která připomínají funerální zvyklosti minulých generací. Trvalou ochranu mají válečné hroby, hroby se statusem památky i hroby čestných občanů města.
Jaké služby městská správa hřbitovů poskytuje občanům nad rámec běžné údržby?
Poskytujeme veškeré služby spojené s pohřbíváním, jejichž rozsah určuje Řád. Zajišťujeme výkopy hrobů, exhumace, otevírání a čištění hrobek, ukládání uren s ostatky do všech typů hrobů i vsypy ostatků. Připravujeme výkopy pro stavby nových hrobek, provádíme opravy hrobových zařízení a po ukončení nájmů zajišťujeme jejich odstranění. Všechny tyto služby jsou zpoplatněné.
Spravujeme také budovu se smuteční obřadní síní, včetně zajištění průběhu všech obřadů, které se v ní konají. Síň prošla modernizací a kompletní obměnou mobiliáře. Termíny jednotlivých obřadů sjednává Pohřební služba Jeřábek, kterou městská rada pověřila koordinací těchto záležitostí. V případě zájmu se na ni musí obracet i jiné pohřební služby, se kterými následně spolupracujeme při zajištění jejich obřadů.
Setkáváte se i s neobvyklými požadavky nebo příběhy, které stojí za zmínku?
Naše služby jsou přesně vymezeny Řádem, takže s opravdu neobvyklými požadavky se setkávám jen zřídka. Většinou jde spíše o žádosti o radu – a z každé takové spolupráce musí vždy vyplynout řešení, které je v souladu s platnou legislativou. Příběhy spojené s pohřbíváním bývají velmi osobní. Z úcty a důvěry k lidem, kterých se týkají, je samozřejmě nemohu zveřejňovat. Rád bych se ale podělil o zkušenosti z okamžiků, které pozůstalí prožívají bezprostředně po úmrtí blízkého člověka – a které mohou být pro veřejnost poučné. Lidé, kteří naše služby nebo rady potřebují, často přicházejí až s odstupem času, aby si ujasnili úkony, které probíhají od úmrtí až po pohřbení a uložení do hrobu. Vlivem bolesti, časové tísně a stresu jim tehdy nemohli věnovat dostatek pozornosti. Někteří bývají překvapeni, jiní zklamaní – a mně je těch lidí někdy upřímně líto. Téma pohřebnictví je ve společnosti dlouhodobě na okraji zájmu, i když se nás všech dříve či později dotkne. Dříve běžné formy posledního rozloučení se postupně mění – ubývá veřejných obřadů. Mnozí lidé proto ztrácejí přehled o tom, co vše je možné, jaká mají práva a na co se při sjednávání pohřbu zaměřit, aby mohli naplnit přání zemřelého a rozhodovat svobodně i v té nejtěžší chvíli.
Co byste tedy pozůstalým, kteří pohřbení sjednávají, doporučil?
Nedorozuměním a nejasnostem lze snadno předejít. Každý z nás má právo zvolit si pohřební službu, které důvěřuje – a ujasnit si, jaké služby a za jakých podmínek si u ní sjedná. Pokud to situace dovoluje, je vhodné o tom hovořit s rodinou předem. A také informovat personál zařízení, kde se nachází starší nebo nemocní členové rodiny – například domova seniorů, nemocnice či jiného zařízení. Pokud personál ví, kterou pohřební službu má rodina předem vybranou, nemůže v případě úmrtí nechat tělo odvézt jinou službou. K úmrtí může dojít i v domácím prostředí. V takovém případě není nutné spoléhat jen na doporučení koronera, který tělo zemřelého ohledává. Rodina má právo sama rozhodnout, kterou pohřební službu přivolá a s kterou bude dále spolupracovat.
Složitější bývají situace u náhlých, tragických či podezřelých úmrtí. V těchto případech po ohledání těla o dalším postupu rozhoduje zástupce Policie ČR nebo státní zástupce. Pokud je nařízena soudní či zdravotní pitva, měla by po jejím provedení a po vydání souhlasu s vydáním těla další úkony zajistit rodinou předem vybraná pohřební služba. I v těchto náročných chvílích bychom měli mít jistotu, kde se tělo zemřelého nachází, kde bude uloženo a – v případě kremace – kde bude provedena. Smrt je, bohužel, i součástí podnikání. Lidé by se proto neměli bát ptát, zajímat se o poskytované služby a do jejich průběhu nahlížet. Především by však neměli nechat za sebe rozhodovat jiné.
Jaké plány má město do budoucna – například digitalizace evidence, nové služby či rozšíření kapacity?
Většinu podnětů k řešení předávám městu prostřednictvím pověřených odborů nebo přímo vedení města. O jejich realizaci rozhoduje rada a zastupitelstvo. Když se ohlédnu zpět, jsme dnes v situaci, kdy můžeme být na stav našich hřbitovů právem pyšní – přesto je stále co zlepšovat. Už dva roky probíhá oprava východní části ohradní zdi hřbitova U Všech svatých a pan starosta mě potěšil, že bude pokračovat. Podána byla žádost o stavbu nového bloku kolumbárních schránek, kterých je velký nedostatek – na jejich uvolnění se nyní čeká i tři roky. Připravuje se také výměna nevzhledných přístřešků u správní budovy, kde chceme mít stanoviště pro zapůjčení dvoukoláků, nářadí a dalších pomůcek pro péči, údržbu hrobů a jejich okolí. Na to by měla navazovat celková úprava vstupního prostoru hřbitova, včetně zajištění bezpečného přechodu od parkoviště. Vyřešit by se měl i záložní zdroj elektrické energie pro smuteční síň, protože letní výpadek proudu negativně ovlivnil přípravu a průběh tří obřadů – což bylo velmi nepříjemné a stresující. Město se Sedleckou farností pokračují na opravě ohradní zdi na Kaňku a připravuje se projekt na opravu zdi v Sedlci. Digitalizace evidence hrobů se zatím nechystá – z provozních a technických důvodů to momentálně není možné.
Jak byste si přál, aby hřbitovy v Kutné Hoře vypadaly za 10–20 let?
Na Dušičky si připomínám své pracovní výročí – letos jsem správcem už deset let. A úsměvné je, že stejnou dobu mi zbývá odpracovat do starobního důchodu. Práce mě stále baví, ale je psychicky náročná. Smrt k životu patří, ale podílet se na pohřbívání dětí a mladých lidí mysl člověka poznamená. Neslibuji, že u ní vydržím až do konce, i když bych si to přál.
Shodneme se, že hřbitovy mají být chloubou každého města. A když se ohlédnu zpět, udělalo se pro to opravdu mnoho. Není to jen má zásluha – procesně by to ani nebylo možné. Poděkování patří všem, kdo se na změnách podíleli: od vedení města až po zaměstnance, kteří se starají o úklid a každodenní provoz. Velmi si cením i pozitivní zpětné vazby od nájemců a návštěvníků, která mě těší ze všeho nejvíc a dodává energii. Směr je nastaven správně – teď je potřeba držet kurz a z cesty nesejít.
red