Ve věku 79 let zemřel 24. března 2024 po krátké těžké nemoci pan Mgr. Vítězslav Hospes, novinář, básník a prozaik.
Vítězslav Hospes se narodil roku 1945 v Zaječově, dětství prožil v Neratovicích. Než se natrvalo usadil se svou ženou Adriannou v Kutné Hoře, žil v Kladně, kde vystudoval hutní průmyslovku a také v Mladé Boleslavi. Pracoval jako technik v kutnohorském podniku Avia, později působil na odboru kultury tehdejšího MěNV v Kutné Hoře. Po absolvování žurnalistiky v roce 1992 začal pracovat jako novinář, později soukromý vydavatel. Byl dlouholetým šéfredaktorem týdeníků Obzory Kutnohorska i poté, co od něj noviny odkoupila soukromá reklamní společnost, která noviny později zrušila. Publikoval a psal do časopisů a souběžně s tím se věnoval i vlastní literární tvorbě, psaní básní a povídek. Sklízel ceny z literárních soutěží.
Obzory Kutnohorska, dříve Úder, byly až do roku 1997 jediným regionálním periodikem. Každý týden přinášely informace z Kutnohorska. Kde se co dělo, vždy se objevil s fotoaparátem na krku. I když nebyl kutnohorským rodákem, město pod Barborou si zamiloval. Měl rád umění, sport. Především fotbal, který v minulosti i komentoval. Na hřiště ho často doprovázela i kokršpanělka Ťapka. Rád chodil po lese a „houbařil“, i když houby nejedl. Vždy je rozdal. Rád se toulal lesem a přemýšlel, rozjímal. Miloval knihy, literaturu. Na závěr citace z článku Vítězslava Hospese a jeho vyznání ke knihám:
Knihy mě provázejí celým životem – provokují, dojímají, vzrušují, lákají, nutí k přemýšlení, skýtají zábavu, jsou zdrojem, impulzem, nezbytností, námětem mnoha rozhovorů i okamžiků tichého rozjímání.
Poslední rozloučení s panem Vítězslavem Hospesem se uskuteční ve čtvrtek 28. března ve 14 hodin v obřadní síni na hřbitově v Kutné Hoře. Čest jeho památce. Nezapomeneme.
pra
Z redakční pošty: Do světa Víti Hospese
Nezačnu možná nejvhodněji, s tátou jsme mu posledních dvacet let neřekli jinak než Hoskočka. Můj otec si to ovšem mohl dovolit, s Víťou Hospesem byli dobří kamarádi, co já pamatuju, a to pamatuju, ačkoliv už víc mlhavě, i období, kdy byli ještě i kolegové. MKS TD, tedy Městské kulturní středisko Tylovo divadlo a stará „dílna“ v zadním traktu kutnohorské historické budovy, kde se tehdy v mračnech tabákového dýmu scházelo víc kolegů, pracujících „v městské kultuře“.
Málokdo tušil, že se tam jednou týdně večer odehrávají velké mariášové partaje, kterých se vždy účastnil můj táta a taky Víťa, ostatní u stolu se během těch let docela vystřídali. Otec, obvykle v této společnosti nejmladší, skočil se džbánkem vedle do Opery pro pár točených, a pak se jim na pár hodin proměnil jejich svět v halířový a později po zrušení drobných v desetníkový. Jednou za čas býval mariáš výroční (nebo se slavily něčí narozeniny), to pak pozvali víc kamarádů, Číbes uvařil velký kastrol vynikajícího guláše, smažily se k němu bramboráčky, a já rád chodil do dílny nakukovat, jak jim to jde, a porce pro mě samozřejmě taky byla. Táta si dělal legraci, že ho nemám rušit, protože vydělává. V houbařské sezóně jsme totiž docela často vyráželi „čugálou“ do Předbořic, Bahna nebo Hodkova, sami nebo někdy i s Víťou. Tehdy totiž jeden povedený karetní večer pohodlně stačil na dvě zpáteční jízdenky.
Později si Víťa pořídil auto a my začali jezdit s ním. Ale ať už při čekání na vlak od Zruče, nebo před autem někde na kraji lesa, mělo to vždy stejný průběh. My jsme s tátou přišli ve stanovený čas, nebo někdy, když nebylo už kam sbírat, hodně před ním, zatímco Víťa se objevil spíš dost pozdě. Zanadával, že se v lese zase ztratil a při pohledu do našeho košíku prohlásil, že ho chceme nasrat! Nikdy totiž nenašel tolik hub jako my a pamatuju si dodneška, jak jsem ho jednou vydeptal, chodě za ním a sbíraje vše, co přehlédl (bylo toho tehdy moc). Přesto houbaření miloval jako máloco na světě, a i když se v pozdějších letech, když už jsem s nimi nejezdil, v rozlehlých radvančických lesích mockrát ztratil a třeba i několik hodin bloudil, nikdy na les nezanevřel.
Jeho poznávacím znamením byla jadrná mluva, a, dámy prominou, hlasité říhání. Ne, to nebylo říhání, to byla jelení říje, nesoucí se po pasekách snad až do Posázaví. Pro malého kluka, jakým jsem tehdy byl, hotový hrdina!
Potom jsme se po letech začali s Víťou zase častěji setkávat. Studoval jsem žurnalistiku, absolvoval jsem u něj v Obzorech povinnou praxi, se kterou mi tehdy hodně pomohl, a protože jsem byl i dost zapálený do focení, potkávali jsme se v Kutné Hoře na sportovních nebo kulturních akcích. On rozhodně nebyl žádným workoholikem, předpisovým novinářem. Na akcích se objevoval, protože o nich napsat musel, společenské události a rauty nesnášel, nadával a prchal z nich hned jak to šlo, a právem o něm u nás doma tradovala legenda, že recenze na některá divadelní představení měl napsaná ještě před jejich zhlédnutím. Přesto nepochybuji, že svou práci miloval, vždyť proč by se jí jinak a s takovým zápalem tolik let ještě i v důchodu věnoval.
Naposledy jsme se viděli před třemi roky, když se 16. března den po tátově smrti „u nás“ zastavil, abychom se domluvili, co a jak napíše do tátova nekrologu. Tohle bylo jeho, promyšlená hra se slovy, hluboká myšlenka, ale i úcta k dílu nebo člověku projevená na pár řádcích. Jeho chytré úvodníky v Obzorech Kutnohorska jsem si dlouho vystřihoval. Kdysi napsal moc hezké rozloučení Mirkovi Vlachovi, dalšímu z party MKS i mariášových partií. Tak teď je to Víťo na mně, a tátu tam pozdravuj.
PS. Jo a pan Hoskočka měl smysl pro humor, na domovním zvonku měl místo příjmení jen písmena Hos a obrázek psa.
Pavel Růžička
28. června 2003, fotbalový stadion Lorec
75 let kutnohorského fotbalu. Foto: archiv Pavel Růžička
4. října 2003, Kácov – Minimalistický Víťa vyrazil na fotbalový zápas a při té příležitosti stihl vyfotit historický šerm u Malešova i opravený morový sloup na náměstí v Kácově. Foto: archiv Pavel Růžička
15. května 2004, MTB Cup Cross Country v Kutné Hoře, fotografující šéfredaktor Obzorů Kutnohorska ve své typické póze. Foto: archiv Pavel Růžička
8. května 2004 závody v Cyklotrialu, Sion, tady už fotka pro Obzory vznikla a tak spokojeně odchází. Foto: archiv Pavel Růžička