Kutná Hora má své zastoupení na nové výstavě Příběh mého domu. Archivy vyprávějí, která byla 5. května zahájena v Národním technickém muzeu v Praze a kterou společně připravilo muzeum se Státním oblastním archivem v Praze. Z nominovaných staveb z celého Středočeského kraje pořadatelé vybrali i příběh kutnohorského kina Modrý kříž, které se stalo jediným zástupcem města na výstavě. „Právě kino Modrý kříž je zajímavé svou architekturou i osudem svého stavitele, Rudolfa Beneše,“ uvedl Martin Sovák ze Státního oblastního archivu v Praze, spoluautor výstavy. Výstavu je možné navštívit do 27. září.
Generální ředitel muzea Karel Ksandr uvedl, že výstava ukazuje, jak archivní prameny pomáhají odhalovat příběhy domů. Podle něho by si návštěvníci měli z výstavy odnést i uvědomění, že archiv není „zaprášená nudná kartotéka“, ale živý a inspirativní zdroj poznání, který má co říci i v dnešní době.
Ředitel archivu v Praze Karel Koucký doplnil, že výstava má být pomyslným klíčem nebo návodem pro badatele. „Chceme ukázat, že za každou fasádou se skrývá nějaký osud, ať už žasneme nad rukopisem významného architekta, nebo se inspirujeme osobním příběhem člověka spojeného s daným domem,“ dodal.
Jak upřesnila Hana Králová z Národního technického muzea, spoluautorka výstavy, představeno je 29 objektů rozdělených do čtyř kategorii: bydlení, práce, veřejné stavby a volný čas.
Pravě do poslední z nich je zařazeno kino Modrý kříž, které připomíná nástup filmu i proměny kulturního života v regionu. Zároveň odhaluje osud kutnohorského rodáka Rudolfa Beneše, který se připravoval na právnickou dráhu. Po mobilizaci v roce 1914 byl ve svých 26 letech povolán do války, v roce 1916 byl těžce raněn a oslepl. Jako válečný invalida následně získal kinematografickou licenci. Ačkoli byl nevidomý, postavil v Kutné Hoře kino. Rodina splácela náklady na zakoupení parcely a stavbu kina až do roku1945. Když dluhy doplatila, kino bylo zestátněno. Dcerám pana Beneše bylo vraceno až v roce 1992 v havarijním stavu.
Expozice představuje reprezentativní výběr z celého regionu Středních Čech z období od 19. do poloviny 20. století. Podle Martina Sováka může inspirovat veřejnost k zajmu o historii míst, kde žijí. „Každý dům má svůj příběh. A my ukazujeme cestu, jak se ho naučit číst,“ dodal.
Součástí výstavy jsou nejen příběhy jednotlivých objektů prezentované na panelech, ale i možnost vžít se do role badatele, nahlédnout do krabic s archiváliemi, seznámit se s přístroji, které sloužily pro mikrofilmy a digitalizaci archiválii v 70. a 80. letech 20. století. K dispozici je mobilní aplikace s rozšířenými příběhy domů a k výstavě vyšel také obsáhlý katalog.
Výstava představuje různé formy bydleni od dělnických domků a chudobinců přes měšťanské domy až po podnikatelské vily. Nechybějí průmyslové a hospodářské objekty dokumentující vývoj výroby, ani veřejné budovy – radnice, školy, nemocnice či sakrální stavby. Samostatnou kapitolu tvoři stavby určené pro kulturu a volný čas, vedle kina Modrý kříž například divadlo v Kolíně nebo rodný dům Jiřího Voskovce v Sázavě – Černých Budech.
M. Pravdová
