Po temném příběhu lásky Drákula, podle nejslavnějšího románu Brama Stokera, uvedla letos agentura ZUZKO Zuzany Urban Kocourkové v rámci celoprázdninového multikulturního festivalu Kutnohorský víkend divadelní představení Kleopatra. Premiéra příběhu vášně, zrady a boje o moc se odehrála po 21 hodině pod noční oblohou na vodní scéně v zahradách GASK 6. července, repríza 24. srpna. Zaplněné hlediště ocenilo zpracování příběhu, skvělé výkony všech účinkujících, kulisy i prostředí… Autorku scénáře a režisérku Zuzanu Urban Kocourkovou jsme požádali o rozhovor.
Proč jste k divadelnímu ztvárnění vybrala zrovna příběh Kleopatry?
Představení Kleopatra mělo ukázat divákům, že časy se mění, lidé ne.
Jak náročné byly přípravy?
Přípravy, to je běh na velmi, velmi dlouhou trať. Abych hru mohla uvést, musela jsem v průběhu loňského roku sehnat co nejvíce podkladů, z nich udělat výpisky, ty poté roztřídit, chronologicky seřadit a teprve poté psát scénář. Abych jeden z největších lidských příběhů všech dob vměstnala do dvouhodinového představení, přitom nic podstatného nevynechala a zároveň diváky pobavila, musela jsem zvažovat každé slovo, každou repliku, všechno dvacetkrát přepsat a vše prokonzultovat. Teprve pak se přistoupilo k samotným zkouškám. Každé představení je živý organizmus, který si sám řekne, co potřebuje. Znova se škrtalo, přepisovalo a měnilo. Mou snahou bylo přiblížit představení dnešnímu divákovi a zároveň některé vžité omyly uvést na pravou míru.
Jaké omyly?
Například to, že Kleopatra zemřela po uštknutí kobrou. To je nesmysl. Proč? Smrt po uštknutí hadem rozhodně není rychlá a bezbolestná…. Jako by usnula. Naopak. Je zdlouhavá, bolestivá s nejistým výsledkem a těžko uvěřit, že by vznešená Kleopatra připustila, aby jí její úhlavní nepřítel Octavianus (později Augustus) viděl v křečích, promodralou s pěnou u úst. Pokud tedy skutečně zemřela vlastní rukou – což je také sporné, je jisté, že měla po ruce prostředek, který by jí zaručil rychlou a bezbolestnou smrt. Kleopatra – jako většina vládnoucích elit, byla velmi zběhlá v umění travičském, je známé že účinky nejrůznějších jedů zkoušela na otrocích. Znala velmi dobře zákulisí paláce a jeho intriky a musela být připravená na nejhorší. Cituji ze scénáře: „Až zdědíš tuto zem, budeš žít v paláci, který se jen hemží hady, horšími než všechny kobry a písečné zmije dohromady. Obklopí tě všechny intriky dvora kde pro udržení moci, syn vraždí matku, otec dceru, bratr sestru. Chceš-li v takovém hnízdě přežít, nauč se mluvit jejich řečí – zaútoč první. Bez váhání použij jed – jinak nepřežiješ.“ Stručně řečeno, Kleopatra je hra i dokument zároveň.
Jak probíhaly zkoušky? Herci mají svá vlastní civilní zaměstnání…
Co se týče zkoušek, probíhaly po večerech, po volných chvílích, po nedělích, dle toho, jak herci měli – či spíše neměli volno. Každý z nás totiž má své vlastní zaměstnání, často do večera, s dojížděním. Nejsme profesionální soubor, tak se zkoušky protáhly zhruba na tři čtvrtě roku. Další legrace byla se sháněním místa, kde hru uvést, protože v Kutné Hoře chybí letní scéna. Pobíhali jsme po zahradách GASK a vymýšleli, jaká varianta bude nejlepší. Volba nakonec padla na vodní scénu – což se ukázalo i přes obavy s akustikou jako šťastné řešení. Děkuji vedení a pracovnicím GASK paní Pipkové, Bečánové a Krčilové za trpělivost a ochotu, se kterou nám vyšly při realizaci vstříc.
Měli všichni účinkující již zkušenosti s divadelními prkny, nebo to byla pro někoho z nich premiéra?
S některými herci spolupracujeme už téměř 20 let, jiní jsou nováčci. Pro všechny platí, že role jim píšu přímo na tělo. Před každým z nich smekám, protože svých rolí se vždy zhostí s bravurou. Do každé postavy dají kus sebe, což divák ocení. Jsme sehraná parta, nepěstují se tu zákulisní pletichy, pomluvy a drby. Na to není čas. Naopak, podržíme se a navzájem si dobíjíme baterky. Například, když se nic nedaří a nic nejde jak má, chytne mě už tradičně během zkoušek amok. Praštím se scénářem a řvu (jsem lev) že končíme, všechno ruším, tenhle rok naposled… (už je z toho evergreen). Za chvíli se všemu zasmějeme a jedeme dál.
Nádherné byly kulisy, kostýmy herců….
Při psaní scénáře jsem měla už jasnou představu, jak mají vypadat kulisy, kostýmy, scéna, šperky, rekvizity…. Výsledek je prací celého realizačního týmu. Kostýmy měla na starosti Helena Daybychová, kulisy Michal Vavruška a Jan Pěnkava. Díky, díky, díky!!!
Další doplňky a vše potřebné se pořizovalo průběžně, občas jsme měli víc štěstí než rozumu. Například při cestě do kolínské vířivky jsme zastavili v bazaru, dcera a zeť sháněli rustikální židle. Nesehnali. Zato tam na nás čekalo vysoké proutěné křeslo, jasný favorit na Kleopatřin trůn. Vítězoslavně jsme ho odvezli domů, zde jsem ho pozlatila a trůn byl na světě! A výsledek – předčil očekávání. Děkuji všem, kdo se na projektu podíleli. Hercům, tvůrcům, technikům, sponzorům i spokojeným divákům. Zvláštní poděkování za svatou trpělivost patří mé dceři Barborce a zeti Lukášovi, za podporu mé starší dceři Dášence a zeti Xavierovi.
Kleopatru jste během letních prázdnin uvedli v zahradách GASK dvakrát. Plánujete další představení?
Po sezóně se sejdeme a dáme hlavy dohromady. Uvidíme, co dál na rok 2020. Buď zopakujeme Kleopatru nebo Drákulu. Nebo se přiměji k tomu, abych dopsala a nazkoušela hru, o kterou se pokouším už zhruba pět let. Vztahuje se přímo ke Kutné Hoře – Stříbrný jednorožec. Nebo to také může být Jindřich VIII., Pes Baskervillský, Čtyři vraždy stačí drahoušku, Limonádový Joe, Partie krásného dragouna, Smrt jí sluší… Plánů je mnoho, okolností, které je mohou překazit ještě víc.
Co vás ještě čeká do konce letošního roku?
K 30. výročí Sametové revoluce to bude módní přehlídka. Uskuteční se 17. listopadu ve Spolkovém domě. Svou tvorbu představí Helenka Daybychová, začínající módní návrhářka Bára Mrňáková a z mé tvorby budou ukázky ručně šitých kostýmů. Ke konci roku uvedeme tradiční vánoční pohádku v obci Souňov a pokračovat budou komentované prohlídky města Kutné Hory. Sledujte naše FB stránky: Kutnohorský víkend a zachovejte nám přízeň.
Monika Pravdová
