Pandemie koronaviru nečekaně zasáhla do života lidí na celém světě. Jako by se život zastavil. Mimořádná opatření vyvolala v řadě lidí pocit strachu, osamocení, úzkosti. Pomoc lidem, kteří se cítili psychicky špatně, nabídla a nabízí linka důvěry Povídej. O rozhovor jsme požádali Evu Bicanovou, ředitelku Centra krizové intervence Kutná Hora.
Jak pandemie ovlivnila nebo změnila chod linky důvěry, poradny pro lidi v tísni?
Po vyhlášení nouzového stavu jsme na začátku byli podobně jako většina lidí v šoku a ustrnutí. Hned o víkendu jsme však začali pracovat na hygienických pravidlech a zajištění nezbytných hygienických pomůcek pro službu linky důvěry, která fungovala pro veřejnost nadále beze změn. Sbírali jsme co nejvíce informací a kontaktů. V rámci krizových pracovišť jsme konzultovali strategie jednotlivých pracovišť. Dali jsme o sobě vědět a propojili se s odborem sociálních služeb města Kutná Hora, s nemocnicemi v Kutné Hoře, Kolíně a Na Homolce, hygienickou stanicí a dalšími. Vyzvali jsme na webových stránkách, v mediích a na stránkách městských úřadů Kolína, Čáslavi a Kutné Hory občany, aby neváhali a kontaktovali linku důvěry s jakýmkoliv dotazem, nepohodou, potřebou sdílet, řešit.
Služba krizové pomoci v osobním kontaktu byla na týden změněna na distanční službu přes telefon a skype, protože jsme neměli žádné ochranné prostředky, kterými bychom mohli vybavit sebe a klienty. Pravda je, že obava z nákazy byla ze strany klientů tak velká, že s úlevou přijímali možnost kontaktu a sdílení distanční formou. Po týdnu jsme poradnu čili službu krizové pomoci tváří v tvář opět s jasnými hygienickými pravidly otevřeli pro osobní kontakt. Lidé se pozvolna vracejí k této formě kontaktu, snižuje se úzkost z nákazy, ale někteří ještě preferují distanční kontakt. Nejpomaleji se nám do krizové pomoci vracejí rodiče s dětmi.
Je to přechodné období, protože dopady celosvětové krize se nám všem teprve s uvolněním začnou ukazovat v našem prožívání, těle, vztazích, existenčních otázkách. Služby krizové psychologické podpory ještě skutečný nápor čeká.
Zaznamenali jste v průběhu pandemie zvýšený počet telefonátů na linku důvěry?
Je mylné se domnívat, že s příchodem takovéto krize lidé řeší problémy s úzkostí. Naopak. To přijde mnohem později. Nejprve je třeba přežít akutní fázi, zabezpečit fyzické přežití a základní lidské potřeby pro toto přežití. Avšak poté přichází fáze chronická a fáze krátkodobých a následně dlouhodobých dopadů, které mohou být delší a náročnější.
Teprve s relativním bezpečím a klidem se začínají vyplavovat pocity, bolesti a těžkosti.
Naše linka důvěry významně větší množství hovorů nezaznamenala. V souvislosti s nákazou se zpočátku více objevovala témata starosti o rodiče, o partnera, který je nějak oslabený, témata uspořádání domácnosti a vztahů, když jsme všichni doma, projevila se zlost na podmínky karantény u dospívajících. Strach z okolí, „kdybych byl nakažený“, byl u některých lidí větší než obava z dopadů nemoci. A myslím, že nebyl neoprávněný. Neustále přítomný pocit ohrožení neviditelným nepřítelem v každém vyvolává potřebu nějak se s ním vypořádat. Pomáháme si od strachu tím, že se snažíme být užiteční, pomáháme druhým, smějeme se, vzájemně se oceňujeme, ale také tím, že ventilujeme svoje pocity zlosti a obavy na druhé. Zlobíme se na nezodpovědné sousedy, politiky, svět.
Nyní se již na lince důvěry ozývají témata osamělosti, přetrvávajícího strachu, „co můžu a nemůžu“, ozývají se v období šoku vytěsněné bolesti a vztahová trápení, únava a všechny možné důsledky sociální izolace i sociálního přetížení, včetně domácího násilí.
Které věkové skupiny mužů a žen se na vás obracejí s žádostí o radu, pomoc nejčastěji?
Nejtypičtější klient linky důvěry je stejně tak muž jako žena ve věku 36 až 49 let. To se nezměnilo ani v období nouzového stavu. Samozřejmě máme klienty mladšího dospělého věku, děti a mládež a stejně tak seniory, ale uvedená věková kategorie má nejvýznamnější zastoupení.
U klientů poradny je větší věková pestrost. Krizovou pomoc v poradně poskytujeme dospělým všech věkových kategorií a dětem a jejich rodinám. Zhruba polovinu všech klientů poradny tvoří dospělí klienti a druhou polovinu děti a rodiny.
Co obecně doporučujete v případech, kdy se člověk ocitne v psychické nepohodě?
Každý člověk má svoji vlastní kapacitu a způsoby, kterými se vyrovnává se zátěží, nepohodou, frustrací, těžkým rozhodnutím, ztrátou, změnou, říkáme jim copingové mechanismy. Ve chvíli, kdy nám přestanou tyto vlastní strategie fungovat, jsme v krizi, a potřebujeme najít novou cestu. Krize je nebezpečí i příležitost, pro každého znamená něco jiného a často se dotýká celého rodinného systému. V této situaci nejčastěji lidé vyhledávají profesionální pomoc. Čím dříve, tím lépe. Já často říkám, že krizová pomoc je provázení k sebeúzdravě. Ale bez doprovodu se může člověk snadno ztratit v chaosu pocitů a myšlenek.
Jak se tedy zachovat?
Pociťuje-li člověk psychickou nepohodu, měl by v první řadě brát svoje pocity vážně a nesnažit se je vytěsnit jako nepotřebné. Měl by zkoumat, co mu psychickou nepohodu vytváří a jak může ovlivnit svoji situaci a zvládnout ji způsobem, který se mu osvědčil. Neměl by se bát říkat si o podporu a pomoc ve svém okolí čili od rodiny a přátel a neměl by se bát také profesionální pomoci, která mu může nabídnout úlevné sdílení, nový vhled a další možnosti.
Je důležité žít co nejvíce způsobem, který je pro nás obvyklý. Být přiměřeně bezpečným způsobem v kontaktu se svými blízkými, aby místo na koronovirus neumřeli na opuštění. V někom bude přetrvávat obava a strach z kontaktu s lidmi, v někom strach z opuštění. V dalším strach z návratu pandemie a v jakém rozsahu přijde. V jiném vzrůstá obava z narůstající nesvobody. Někomu se zlepšily a někomu zhoršily vztahy s blízkými. Ale v každém z nás byla zpochybněna iluze, že plně kontrolujeme svůj život.
Všem chci nabídnout možnost sdílet s námi, odborníky na lince důvěry a v poradně pro lidi v tísni, těžkou i dobrou zkušenost s tím, jak být s vlastním strachem, jak zvládnout obtížnou životní situaci a učit se z ní, abychom mohli společně nacházet cestu k úlevě. Na lince důvěry není žádné téma zapovězené a žádné starosti bez důležitosti.
Samosprávná nezisková organizace Povídej, z. s., která byla v Kutné Hoře založena za účelem poskytování odborné psychosociální pomoci a podpory lidem v tíživé životní situaci, zřídila a provozuje centrum krizové intervence. Jeho součástí je poradna pro lidi v tísni a služba telefonické krizové pomoci, linka důvěry. Odborníci jsou po dobu mimořádných opatření připraveni na telefonním čísle 327 511 111 vyslechnout, pomoci, poradit, a to od pondělí do pátku od 8 do 22 hodin. Linka důvěry poskytuje i internetové poradenství prostřednictvím e-mailu linkaduvery@kh.cz.
Monika Pravdová
