V e-mailové poště ani jedna zpráva, plocha počítače perfektně uklizena, němý telefon. Tak takhle vypadaly moje první minuty na městském úřadě. Tento stav se ale velice rychle změnil. Naštěstí. Přiznám se, měla jsem určité obavy z toho, že nastupuji do vlaku, který je již po dva roky dobře rozjetý.
Ne nebyla jsem ta, která by nevěděla, kam se jede, ale přeci jen být přímo v centru dění je jiné. A ti, kteří tu pracují delší dobu, mám na mysli úředníky, mají výhodu znalosti prostředí. Teď jsem na rozpacích, zda je to vždy výhoda anebo právě naopak. Naštěstí se můj příchod skoro kryl s novým rokem. A tak jsem v rámci půldne spolu se starostou a místostarostou navštívila všechna pracoviště, popřála zdraví a všechno dobré. Vlastně některá ne, nedostali jsme se třeba tam, kde nečekaně vedení převzala chřipka. Ještě mi zbývalo vyřešit maličkosti typu kam ukládat klíče, ucho navyknout na další vyzvánění telefonu a netvářit se, že zvoní někomu jinému, zkusit si, jak dlouho mi trvá cesta z domova pěšky atd. Tak tohle byly moje první pocity. Mnozí z vás čtenářů jste byli určitě v podobné situaci a vy i já víme, že z ní pomohou hlavně lidi kolem a spousta práce a té je tady, věřte nebo nevěřte, víc než dost.
Autor: Dana Vepřková, místostarostka Kutné Hory