80 let Městského Tylova divadla v Kutné Hoře /1/

V listopadu letošního roku si kutnohorské Městské Tylovo divadlo bude připomínat 80. výročí slavnostního otevření. V jedenáctidílném seriálu Miroslava Štrobla vás provedeme historií uplynulých desetiletí. Postupně tak budete mít možnost z jednotlivých částí vytvořit kompletní publikaci o kutnohorském divadle, které dnes patří mezi technické památky české architektury.

První část seriálu začneme  citací z dobového tisku v roce 1933, kdy bylo Tylovo divadlo otevřeno: „Kutná Hora se konečně dočkala dne, po němž její uvědomělé občanstvo přes 50 let toužilo. Jest dokonána stavba Městského Tylova divadla na Riegerově třídě ⁽¹⁾ a tuto neděli, 12.listopadu 1933 bude divadlo k uctění památky buditele českého národa Josefa Kajetána Tyla slavnostně otevřeno. Občanstvo naše s radostí a úctou vzdá hold památce velkého svého rodáka“.⁽²⁾

Narodilo se divadlo
Těmito poněkud patetickými slovy oznamoval dobový tisk slavnostní otevření Tylova divadla. Po více, jak padesáti letech dohadů, příslibů i odkladů se tak město dočkalo divadelní budovy, která nejen důstojně reprezentovala Tylovo rodiště, ale v nastávajících letech v sobě soustředila rozhodující události kulturního života Kutné Hory. Události let, předcházejících slavnostnímu aktu  jsou nesporně zajímavé a nezřídka poučné i pro nás, současníky, vstupujícími do hlediště divadla s onou samozřejmostí jistoty místa i času, neboť pro nás je tu naše divadlo „od nepaměti“. Ta časomíra je však klamná. Stojí tu „pouhých“ 80 let. V bohaté historii  Kutné Hory je to sice pouhý zlomek, ale skýtá celou škálu námětů k zamyšlení nad dobou minulou a nabízí i inspiraci do doby příští. Uvědomme si jen prozíravost tehdejších představitelů města, kteří v první polovině minulého století rozhodli o postavení divadla v místech, která tehdy byla spíše periferii, než městským centrem. Neméně pozoruhodná je i architektonická podoba divadla, která do středověkého města úzkých uliček a zákoutí přinesla špičkový sloh meziválečné architektury. Bylo to nejen odvážné, ale i prozíravé. Proč? K vysvětlení se postupně dostaneme.
Tak tedy – jak to vlastně všechno začalo ? Snad bychom mohli začít konkrétním datem 4.února 1808. Tehdy se v domě U zlatého hřebene v ulici Pekařská ⁽³⁾  narodil manželům Barboře a Jiřímu Tylli syn Josef František. V jedenácti letech přijme při biřmování jméno Kajetán, aniž by v tom okamžiku kdokoliv z přítomných tušil, že jmenné spojení Josef Kajetán Tyl se stane později synonymem českého divadelnictví, nedílnou součástí slovníkových hesel, povinné školní četby i předmětem seriózního bádaní divadelních a literárních historiků, o oblibě Tylovy dramatické tvorby mezi širokou veřejností nemluvě. Tyl se své budoucí slávy samozřejmě nedožije. Do kutnohorského divadla, vonícího v onen listopadový den roku tisícího devítistého třicátého třetího vstoupí pouze symbolicky, v podobě bronzové busty, která i dnešní diváky vítá při vstupu do hlavního foyeru. Ostatně, za svého života si mohl o stálé divadelní budově nechat pouze zdát v těch nejbujnějších snech stejně tak, jako jeho rodná Kutná Hora. Město mělo v první polovině 19.století zcela jiné priority a investice do divadelní budovy byla myšlenkou více, než pošetilou.

Herci z ochoty
Nicméně je pravda, že ochotnické divadlo se zde již v této době hrávalo. Sály hostinců U černého koně, U slovanské lípy, či velký sál městského pivovaru Lorec byly občasným dějištěm představení „herců z ochoty“.
Jak velela doba, většina tehdejších ochotnických představení byla v jazyce německém, což tehdy vznikající skupinku obrozeneckých kutnohorských nadšenců mírně řečeno hnětlo. Mezi těmito „rozhněvanými mladými muži“ vynikal svým autoritářským mladý kutnohorský lékař MUDr.J.J.Štětka. A byl to právě on, kdo v roce 1843 inicioval založení ryze českého kutnohorského ochotnického divadelního spolku.
Jakkoliv byl tento mladík osobním přítelem svého vrstevníka, J.K.Tyla, marně bychom hledali přímou návaznost počátků kutnohorské divadelní činnosti na rodáka Tyla. K tomu dojde až mnohem později. Ale nepředbíhejme.
Skutečností je, že 18.června 1843 se v sále tehdy luxusního kutnohorského hotelu U Černého koně⁽⁴⁾ poprvé představilo nově ustavené „Divadlo z ochoty v královském horním městě Hoře Kutné“.  Poněkud patetický i dlouhý název spolku, který později ponese označení mnohem jednodušší. Ale taková byla tehdy doba. K vlasteneckému nadšení prostě patos patřil. Hrálo se s nadšením a premiéra hry Ženichové od tehdy velmi oblíbeného dramatika K.S.Macháčka sklidila zasloužený úspěch. V dobových zápisech se dočteme, že hrubý příjem byl tehdy 35 zlatých a 19 krejcarů. Málo ? Hodně ? To není podstatně. Začalo se. A to podstatné je.

Autor: Miroslav Štrobl

⁽¹⁾ Dnešní ulice Masarykova

⁽²⁾ Deník Hlas lidu, č. 45, vydané 11.listopadu 1933

⁽³⁾  Jedná se o dům čp. 507 v dnešní Tylově ulici

⁽⁴⁾  Dnes chátrající hotelový objekt v Kolárově ulici

[nggallery id=40]