Vernisáží byla ve středu 1. července otevřena výstava Felix Jenewein 1857–1905, studie a definitivy ze sbírek Galerie Felixe Jeneweina. Pořádána je při příležitosti tří významných výročí a to 25 let od obnovení činnosti galerie, 20. ročníku Sympozia současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora. Výstava je zároveň součástí oslav 25 let od zápisu Kutné Hory na listinu světového a kulturního dědictví UNESCO. Slavnostní zahájení se konalo za účasti starosty města Josefa Viktory, místostarostů Silvie Doušové a Víta Šnajdra a dalších hostů.
Po úvodních proslovech se o hudební zpestření této události postaral houslový virtuóz Jaroslav Svěcený.
Výstava bude otevřena do 19. srpna každý den od 9 do 12 a od 12.30 do 17 hodin. Každou první sobotu je vstup pro veřejnost zdarma. Tato kulturní akce se koná pod záštitou starosty města Kutné Hory a za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
pra
Aleš Rezler, ředitel Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory výstavu FELIX JENEWEIN 1857-1905 Studie a definitivy ze sbírek GFJ při vernisáži uvedl těmito slovy:
Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory 24.ledna 1996 Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory zahájila svou obnovenou činnost výstavou z díla Felixe Jeneweina. Tato souborná a reprezentativní výstava byla souměřitelná rozsahem s tou, kterou uvedla Národní galerie v Praze v Anežském klášteře o rok později a byla součástí projektu k 200 stému výročí NG.
Ve snaze vyhovět původním požadavkům Marie Jeneweinové, která odkázala městu Kutné Hoře v r.1941 pozůstalost po svém manželovi, byla pak každým rokem vystavena část Jeneweinovského fondu, který je základem sbírek kutnohorské městské galerie. Není tomu jinak ani v letošním roce. S tím rozdílem, že nyní ušla GFJ větší kus cesty směrem k systematické instituci. Kromě Jeneweina prezentovala cíleně autory, kteří v regionu města působili, trvale zdokumentovala část jejich tvorby a vytvořila také základ nových sbírkových fondů díky projektu Sympozia současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora. Sympozia, jehož cílem je připomínat trvale odkaz Jeneweinova díla, se od roku 2000 zúčastnilo téměř 90 autorů. Současně s výstavou Jeneweinovou zahajujeme dnes jeho dvacátý ročník a příznačné je, že byli k účasti přizváni především autoři mladší umělecké generace – Leoš Suchan, Andrea Sarnová, Gabriela Slaninková, Jiří Čižmář a Jiří Kuděla.
Zahajujeme dnes ale především výstavu Jeneweinovu, tj. z pohledu galerie výstavu jednoho z nejvýznamnějších kutnohorských rodáků. Je snad potěšující, že se mu dnes dostává pozornosti jiné než v průběhu jeho života nebo dokonce v letech svízelnějších naplněných politikou lidové kultury, která jeho dílo charakteristické příklonem k figurálním vypjatým náboženským tématům a s ostrým akcentem na sociální dramata, humanistické nazírání světa a morální postoje, nemohla akceptovat. Jenewein, kterého bigotní katolicismus jeho matky Barbory Maternové, přivedl nejprve do kněžského semináře v Boromeu v Hradci Králové, nakonec dokázal rodiče přesvědčit, aby ho nechali studovat malířství na pražské akademii. Nejprve u Belgičana Jana Swertse od r.1873 a po jeho smrti 1879 pokračuje ve Vídni u profesora Matyáše Trenkwalda. Zde setrval krátce a pro názorové neshody se svým profesorem se vrací r.1880 do Prahy. Práce z akademie jsou ještě plné příklonu k typickému zaměření na historická témata, práci s figurou, ověřování dovedností v různých technikách zejména kresebných. Jistě byly potřebné ale nejpodstatnější jsou dnes Jeneweinovy propracované rozměrnější kvaše, které začaly vznikat až od poloviny 90.let – myslíme tím dílo Jeremiáš lká nad zříceninami Jeruzaléma (1893) Dopoledne Velkého pátku (1895), cyklus Jidáš Iškariotský (1897), které mu získaly uznání a pozornost a nakonec i jeho absolutní vrchol cyklus Mor vznikající v letech 1898-1900. Zmíníme také triptych Ze života Kristova (1899) ke Kastnerovu oltáři pro Světovou výstavu v Paříži v r.1900.
Jenewein navázal na dramatický symbolismu Moru i v pozdějších kvaších Pohřeb sebevraha (1901), cítil potřebu se vztahovat k tragédiím národním a sociálním v triptychu Po bitvě na Bílé hoře (1902), v cyklu kreseb Rodina zlodějů (1903). Mezi poslední jeho práce s biblickou tématikou patří anatomicky exponované studie a definitiva díla Stěhování židů z let 1904-1905, které předjímala zakázka nástěnných maleb pro kostel U svaté rodiny ve Vídni – Ottakringu. Jenewein prakticky po celou svou profesní dráhu usiluje o získání profesorského místa na pražské akademii, ale nikdy toho nedocílí. Místo které by ho zajistilo na akademii ve Vídni nepřijal a raději přijímá stálé místo profesora kreslení na brněnské technice. Zde také v r.1905 zemřel. Nebyl nikdy schopen se začlenit do dobových tendencí, které by mu přinesly slávu a věhlas. Byl známý svým morálním charakterem, který dával příklad generaci mladších umělců, kteří ho vyhledávali a vážili si jeho osobnosti ale i díla. Z hlediska dobového kontextu se plně řadí ke generaci umělců Národního divadla a obsahem svého díla spadá do údobí „fin de siécle“, kdy se rodil symbolismus a secese, jež Jenewein předznamenává. Vedle významu uměleckého je to ale stále jeho morální odkaz, co chápeme jako trvalý vzkaz současnosti.
Aleš Rezler, červen 2020
