Na televizních obrazovkách můžeme nyní každou neděli sledovat díly nového desetidílného seriálu Zločiny Velké Prahy. Pozorní diváci si mohli všimnout, že pro některé scény našli filmaři ideální prostředí právě v Kutné Hoře. To však není všechno, co má seriál s naším městem společného. Jeden z jeho spoluautorů a zároveň „duchovní otec“, pan Michal Dlouhý, žije právě v Kutné Hoře. Co prozradil o svém vztahu k tomuto městu i k historii četnictva a policie?
Pan Michal Dlouhý se narodil a žil v Kutné Hoře jako dítě a do ní se po letech, kdy ho život zavál do Prahy, poměrně nedávno vrátil. S Kutnou Horou a jejím okolím ho tak pojí mnohé vzpomínky, lásky, jeho profese i největší životní koníček. Právě z Kutnohorska má ve své zajímavé sbírce mnoho příběhů vztahujících se k (nejen) prvorepublikovým strážcům zákona a jejich práci. Jeho archiv je však tak rozsáhlý a jeho znalosti jsou obšírné natolik, že se jich rozhodli využít i tvůrci televizních detektivek a seriálů. Patrně nejznámější a divácky nejúspěšnějším dílem, na kterém se pan Dlouhý podílel, byly Četnické humoresky. Podaří se nyní Zločinům Velké Prahy, na nichž také pracoval, navázat na jejich věhlas?
Pane Dlouhý, Četnické humoresky měly velký úspěch a teď můžeme sledovat Zločiny Velké Prahy. V čem se podle vás podobají a co je naopak rozděluje?
Podobají se dobou, v níž se případy odehrávají. V obou seriálech je to období první republiky, tedy období, které si často idealizujeme a máme pocit, že v takové době by snad chtěl žít každý. Už si však neuvědomujeme, jak moc je náš pohled na ta léta pokřivený. Vždyť teprve nedávno skončila Velká válka, světem proběhla smrtící pandemie španělské chřipky, která měla na svědomí více lidí než samotná válka. Na druhou stranu i v té době se lidé snažili žít, jak to šlo a co nejběžnějším životem. To tedy oba seriály spojuje. Rozděluje je naopak odlišný život tehdejších četníků, kteří stejně jako v Humoreskách chodili v uniformě a žili v kasárnách, a policistů, kteří řeší případy ve Zločinech Velké Prahy. Ti žili civilní životy se svými rodinami. Zločiny Velké Prahy se tedy v tomto podobají spíše známým Hříšným lidem města pražského.
Vy jste spoluautorem námětů jednotlivých dílů. Kde jste k tomu získával materiál?
Dobových materiálů mám ve své sbírce, kterou shromažďuji již celá desetiletí, opravdu hodně. Nejtěžší práce tedy spočívá v tom, vybrat takové případy, které budou jak divácky zajímavé, tak vhodné k úpravě pro natáčení. Také se mi stalo, že jsem některé případy navrhl, ale byly zamítnuty. Hledal jsem tedy další, až jsme našli shodu se scénáristy a dalšími lidmi, kteří se na přípravě takového seriálu podílejí.
Příběhy, které se odehrávají na obrazovkách, tedy mají reálný základ?
Ano, jsou vždycky zpracovány na základě skutečných zločinů, které policisté, případně četníci v té době řešili. Je však samozřejmé, že muselo dojít k mnoha úpravám tak, aby se do každého dílu vešel celý příběh. Některé momenty jsme museli vynechat, doplnily se naopak další dějové linky soukromého života jednotlivých hlavních postav a tak podobně. Není tedy možné konstatovat, že je to jakési dokumentární zpracování jednotlivých případů, ale podstata je vždy reálná.
Ve Zločinech Velké Prahy řeší pražské případy, Četnické humoresky nás zase přenesly do Brna. Co však Kutná Hora? Objevuje se ve vašich příbězích i toto historické město?
V televizi se zatím příběhy přímo z Kutné Hory neobjevily, ale na druhou stranu jsem je zpracoval do několika knih, například Kutnohorská pátračka na stopě nebo Kutnohorská pátračka opět zasahuje. V nich se čtenáři setkají jen s příběhy a případy, které se udály na Kutnohorsku čili v místech, která důvěrně znají. Další se však objevují i v dalších knihách, které již vyšly.
Michal Dlouhý však nepíše jen knihy a příběhy pro televizní zpracování. Svoje poznatky předává posluchačům také na mnoha přednáškách, které jsou ale nyní z pochopitelných důvodů pozastaveny. Jakmile to situace dovolí, jistě se zase vydá mezi zájemce o zajímavé informace z doby první republiky, kterou si tak rádi malujeme milými barvami. I tehdy se však děly zločiny, které bylo potřeba vyšetřit a viníky předat spravedlnosti. To v těch dobách bylo na bedrech četníků, kteří se ve dne i v noci snažili chránit klid a bezpečí obyvatel. Právě jejich zajímavé příběhy zpracovává a dále předává „Četník Michal Dlouhý“.
Zdeňka Nezbedová
