S výsledky letošního ročníku sympozia se bude moci veřejnost v Galerii Felixe Jeneweina města Kutné Hory seznámit již v září

Opuštěné prostory bývalé zámečnické dílny v Nádražní ulici opět ožily tvůrčí atmosférou. Staly se dočasným ateliérem čtveřici současných výtvarných umělců, kteří přijali pozvání kutnohorské Galerie Felixe Jeneweina k účasti na Sympoziu současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora. Výzvu reagovat přímo v historickém prostředí Kutné Hory na výlučnost introvertního malířského a kresebného díla Felixe Jeneweina v místech, kde na přelomu 19. a 20. století žil a tvořil, přijali letos Marcela Putnová, Matouš Tichý, Marie Butula Cichá, Sofie Barbora Švejdová. Michal Černušák se účastnil distančně. S tvůrčími výsledky letošního ročníku sympozia se bude moci seznámit veřejnost již v září při výstavě v Galerii Felixe Jeneweina v Kutné Hoře v Šultysově ulici. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 7. září od 17 hodin.

Přivítání umělců se uskutečnilo v kanceláři starosty města 3. července. Velký zájem o práci a aktivitu umělců při setkání projevila i místostarostka Kateřina Špalková a vedoucí odboru cestovního ruchu, školství a kultury Dagmar Ostřanská. Hned poté se čtveřice umělců pustila do práce. Je pátek 14. července odpoledne. Přicházíme na smluvenou návštěvu a setkání s umělci. Ještě než vstoupíme do bývalých dílenských prostor, ve kterých jsou zřetelné otisky jejich původního využití, míjíme otevřené okno. Naskýtá se nám pohled do jedné z místností, ve které tvořila Marcela Putnova. I když v rámci sympozia navázala na téma, kterému se věnuje i ve vlastní tvorbě, nechala se inspirovat prostředím města, architekturou, starobylými uličkami, okolní přírodou. „Lidský zásah. Toto téma vlastně prolíná asi všechny mé obrazy,“ řekla Marcela Putnová, která zkoumá různé otisky jevů a událostí v mezilidských vztazích. Ukazuje na jeden z nově vytvořených obrazů: „Právě tento obraz je o tom, jak se nějakým způsobem všichni rozpouštíme, když po něčem toužíme. Rozpouštíme se v touze, jak hledáme spoustu věcí okolo, hledáme validaci, hodnocení od okolí, toužíme být vidět, slyšet. Přitom nejdřív bychom měli začít u sebe.“

Sousední prostor s výhledem do ulice opanoval Matouš Tichý, který pochvaloval kolektiv, který se na sympoziu sešel. „Potkali jsme se tak nějak náhodně a všichni jsme si sedli. Bylo to fakt super,“ řekl Matouš Tichý. Prostory bývalé zámečnické dílny k tvorbě mu vyhovovaly, i když by se podle jeho slov daly vylepšit. „Třeba světlo není úplně ideální a musím dosvětlovat. Ale prostor je dobrý,“ řekl Matouš Tichý a navázal. „Já jsem spokojený. Byla to taková krásná dvoutýdenní přestávka, vytržení z běžného prostředí, kde člověk musí řešit každodenní věci, problémy. Tady máme čas na tvorbu, což je úplně super,“ podotkl. Při sympoziu se zaměřil na existencionalismus. Ukazuje na jeden z obrazů, na kterém je zachycena rozpadající se židle. „Jsou to jako takové lidské trůny, za pět minut dvanáct, nebo pět minut po dvanácté,“ říká a vysvětluje, že přesně tak to v naší společnosti je, ať už se to týká globálního oteplování, nebo dalších věcí. Člověk nebo naše společnost sedí na té židli, která se každou chvíli rozpadne. Sice to není úplně superveselé téma, ale myslím si, že přesně tak to je.“

V prostoru u vysokých dílenských oken pracovala Marie Butula Cichá. „Prostor výborný, kolektiv také. Dobře se nám tu spolu pracovalo,“ uvedla Marie Butula Cichá a ukazuje na obraz, ve kterém se zrcadlí inspirace přímo z města pod Barborou. „Je to kutání,“ říká s úsměvem  a dodává, že si oblíbila i místní hospůdky, které se vepsaly i do jednoho z dalších obrazů. „Sympozium bylo skvělé. Perfektní příležitost. Jsem ráda, že jsem tu mohla být,“ dodala.

Sofie Barbora Švejdová dokončila svá díla a v době naší návštěvy se už chystala na odjezd za rodinou, dětmi. „Většinou ti, kteří jednou na sympozium, pracují kontinuálně na věcech, které dělají i v běžné tvorbě. Doma v ateliéru reagujete jen na sebe, tady vás formuje trošku i kolektiv, na něco reaguje, takže je to tím ovlivněné,“ řekla Sofie Barbora Švejdová, „Tvořilo se mi tu výborně a myslím, že sympozium bylo velmi intenzivní. Všichni jsme pracovali osm hodiny denně. Když je takový kolektiv, tak se pracuje výborně. Oblíbila jsem si i spoustu místních podniků, takže i po večerech jsme se tu nenudili.“

Vernisáž výstavy tvůrčích výsledků letošního ročníku sympozia se v Galerii Felixe Jeneweina v 1. patře domu U Havířů v Šultysově ulici uskuteční ve čtvrtek 7. září.

Díky pořádání sympozia se Galerii Felixe Jeneweina daří vytvářet zajímavou sbírku. „Statistika praví, že z předchozích sympozií z let 2000 až 2022 je nyní ve sbírce Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory 218 nových sbírkových předmětů. Výběr autorů zachycuje generaci 90. let. Zabírá přelom 20. a 21. století. Nyní postupuje až k nejsoučasnější a nejmladší malbě,“ konstatoval Aleš Rezler, ředitel Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory a doplnil, že sbírkové fondy po roce 1995 obsahuji 355 nových položek, nepočítaje v to ovšem základní Jeneweinův sbírkový fond.

Monika Pravdová

 

Zavřít menu