Propady na Kaňku DIAMO oplotilo, v budoucnu se mohou i spojit
Propad na Kaňku z roku 1969 (vpravo) a 2021 se v budoucnu mohou spojit. Propadové pásmo s. p. DIAMO zabezpečil oplocením a oblast monitoruje. Foto: DIAMO

Propad na Kaňku ze září 2021 je stále nestabilní. Stěny obřího kráteru, který zasahuje až do hloubky čtyřiceti metrů, i nadále opadávají. Státní podnik DIAMO propadové pásmo kvůli zajištění bezpečnosti uzavřel novým oplocením, které dosahuje délky 666 metrů. Navazuje na stejně zabezpečené propady z let 1969 a 2000. V místech propadu vedla cesta pro pěší, turisticky značený severní okruh naučné stříbrné stezky. Nyní je mimo propadové pásmo veden okruh náhradní trasou po stávajících lesních cestách.

DIAMO monitoruje a zabezpečuje oblast od roku 2000

Díky průzkumu, vlivu rozsahu poddolování povrchu, vytipování nejkritičtějších míst, realizaci průzkumných vrtů, osazení extenzometrů a následnému monitoringu má státní podnik DIAMO oblast v jižní části Turkaňské rudní struktury dobře zmapovanou. Celá oblast byla kontrolována a zajišťována již v závěru těžebních prací, po následné likvidaci a i v současnosti. V roce 2001 DIAMO zprovoznilo provizorní čištění důlních vod a prakticky od té doby sleduje hladinu vody v zatopeném revíru. V prosinci 2017 se náhle ve dvou dnech zvýšila hladina o 2 metry. Při druhém zvýšení se důlní vody přelily do vod povrchových. Od té doby je možným projevům předchozí hornické činnosti na povrch věnována zvýšená pozornost.

V této souvislosti státní podnik DIAMO před třemi lety díky průzkumným a monitorovacím vrtům zachytil podzemní dutinu, jejíž vznik pravděpodobně souvisel s náhlým zvýšením hladiny důlních vod v prosinci 2017. Odštěpný závod SUL Příbram státního podniku DIAMO ohroženou oblast prostřednictvím pracovníků Hornického spolku Barbora, z. s., provádějících monitorovací a průzkumné práce dutiny, zabezpečil oplocením. To bylo z důvodu zvětšování propadliny pracovníky spolku posunuto. Definitivní oplocení vybudovali pracovníci o. z. SUL Příbram. Jak doplnila mluvčí státního podniku DIAMO Hana Volfová, původně ponechaná ulička mezi oplocením dvou propadů bez realizace „lanového mostu“ tak musela být nakonec z bezpečnostních důvodů uzavřena, aby oblast byla bezpečná. Odštěpný závod SUL Příbram zároveň zabezpečuje činnost čistírny důlních vod, která čistí důlní vody z bývalého, dnes již zatopeného dolu pod úpatím Kaňku. Vypouštěné vody splňují stanovené limity znečištění. Dosud nedořešeným problémem je ukládání sádrovce v potrubí vyčištěných vod.

Kráter z roku 2021 se i nadále zvětšuje, dosahuje objemu 31 tisíc kubických metrů

Země se na Kaňku propadla v září 2021. Rychle rozšiřující propad před třemi lety pohltil obrovské množství horniny s pokryvnými útvary. V říjnu téhož roku již dosahoval délky 25 metrů, šířky 15 metrů a hloubky až 40 metrů. V současné době podle slov závodního dolu, inženýra Josefa Kováře z odštěpného závodu SUL Příbram státního podniku DIAMO, dosahuje na povrchu délky přibližně 45,5 metrů, šířky 23 metrů a hloubky pod propadnutou částí 20 metrů. O několik metrů pod povrchem se však propadlina rozšiřuje a dosahuje délky 88 metrů, šíře až 26 metrů a hloubky 40 metrů v jižní části dutiny. Objem volného prostoru propadu činí neuvěřitelných 31 tisíc kubických metrů.

V budoucnu by se mohly krátery propojit a dát vzniku příkopové propadlině

Propad je stále nestabilní, okraje se zatrhávají a podle slov Josefa Kováře může trvat i několik let, než se stabilizuje. Sousední propad z roku 1969, který je vzdálen zhruba padesát metrů, byl prohlášen významným krajinným prvkem. „V daleké budoucnosti by se mohly všechny tři propady propojit. Báňský znalec, inženýr Růžička, tvrdí, že tady jednou vznikne příkopová propadlina,“ dodal Josef Kovář s tím, že se vyskytla i úvaha o možném přemostění propadu, instalace lávky, která by umožnila pohled do hlubiny.

Důlní činnost v této oblasti sahá do 14. století

Ve stěně propadu z roku 2021 se rýsují pozůstatky středověké důlní činnosti. Je vidět zbytek historického hloubení, na povrchu vytěžená hlušina. S největší pravděpodobností byla v těchto místech jáma Kříž. Nejstarší práce a těžba olovnatostříbrných nebo zinkových rud sahá do 14. století. Těžební práce byly obnoveny v 18. století a potom po 2. světové válce. Těžba byla Rudnými doly Příbram na Turkaňku ukončena v roce 1991.

Monika Pravdová

Zavřít menu